Školka základ života

Školkáč podruhé

5. září 2012 v 22:19 | A.
Nějak se mi to sice nezdá, ale už to tak bude - rok v háji a z bažanta je skoromazák.

Jak to bylo loni touhle dobou jsem si celkem rychle vybavila při pohledu SEM. Vítězoslavně jsme vyrazili z baráku (pravou, Štěpánku, vykroč pravou!) a po necelých dvaceti metrech to Kolouš, zcela zaujatý sledováním policajta řídícího dopravu na opačným konci silnice, nakouřil hlavou do stojanu na kola.

Letos to zvládnem s přehledem, předsevzala jsem si a připravila klíče od auta (ó jak jsem práskaná, libovala jsem si naivně;)
Nenapadlo mě, že úder tentokrát přijde z úplně jinýho zdroje.
Když už jsem si myslela, že mám vyhráno (čti všechno sbalený, děti oblečený a nahnaný do předsíně, už jen se obout), hodilo nevinné batole zcela bez varování šavli.
Natřikrát:
1. sobě na kalhoty
2. taky na tričko
a hlavně 3. mně do bot (asi za to, že jsem se dostatečně rychle neobula a zdržovala tak provoz)

Vypakovávali jsme se tudíž za hlubokomyslného řevu:
"Obuj mě, mamííí, já tam šahat nebudu, Vojta tam nablíííl!"
"Cotojecotojecotoje?" (jojo, chlapeček už říká věty;)
"To je tvoje zvracení, nešahej na to, mamííí, Vojta šahá do toho zvracenííí!"
atd.atp.

Holt, adrenalin musí bejt.


Tak aspoň že u toho focení nikdo neblil, no ne?;)
(a za rok samo zas!)

Bontón alá Kolouš

24. března 2012 v 22:26 | A.
"Mami, může k nám přijít Mareček na návštěvu?"
"Joli, to asi ne, dyť ani neznám jeho maminku."

o dva dny později

"Mami, Mareček mi řekl, jak se jmenuje jeho maminka!"
"Hmm."
"Jmenuje se Sojková!"
"Hmmm."
"Mami, tak už k nám může přijít na návštěvu, když už ji známe?!"

Hmmmm.
Co na to taky říct jinýho?;)

Umřelej

23. ledna 2012 v 8:39 | A.
Ve školce visí nástěnka a na nástěnce papír O čem si tento týden povídáme. Dneska jsem zjistila, že téma jsou ptáci a že školka dokonce vyrazí krmit labutě.

Na chodníku leží rozpláclej holub (nebo spíš něco, co dřív bejvalo holubem). Dělám, že ho nevidím, protože tuším zradu, ale je mi to na nic.

"Hele, mami, přesně o tom jsem mluvla ve školce, o tomhle umřelým ptáčkovi!"
"Aha, hm, ehm, no a co si o něm, prosímtě říkala?!"
"No že ho sežral pes, to je jasný!"
"Proč zrovna pes?"
"No protože ptáčci maj vevnitř kostru a psi maj přece kosti rádi, ne?"

Tak anatomie by nám šla, potravní řetězec rovněž.
Jen nevím, jestli si to povídání o ptáčkách paní učitelka představovala zrovna takhle!;)

Školka základ života IV.

4. listopadu 2011 v 21:00 | A.
Výprava do školky je se snižujícími se venkovními teplotami větší a větší adrenalin.
Totál zpocená rvu zplavenýho Vojtu do kombinézy, zatímco Kolouš v kulichu se místo obouvání věnuje posunování botníku (jo!) a tváří se, že provádí tu nejběžnější činnost na světě.

"Prosímtě, můžeš mi vysvětlit, proč pořád děláš takový hovadiny?"
"Pjomiň, mami, ale to nemůžu."
"Jak jako, že nemůžeš?"
"Pjotože mi to přikázal můj mozek, víš?"

?!
A pak z ní nemám bejt psychouš!;))

Školka základ života III.

3. listopadu 2011 v 7:23 | A.
Kolouš mi ze školky donesl ducha.
Tipla bych, že ho vystříhla paní učitelka.
Taky ho možný nalepila na tu špejli.
Jediný, co určitě stvořila Jolanka je zelená čmáranice zhruba uprostřed papíru, kterou vydává za pupík.

Než jsem se stihla zeptat, proč dělali ducha, když zatím nosila jen výtvarná díla zahrnující ovoce, popř. nebohé rodinné příslušníky, bylo mi vše objasněno:

"To je proto, že maj svátek všichni dospělí mrtví lidi, víš?"
"?!"
"To jsme se učili ve školce!"
"Aha, a co jste se o tom, prosímtě, učili?"
"Přece že požád žijou v našem sjdci, to nevíš?!"

Ehm.
A já si furt myslela, že na takový věci je času dost.
Nicméně Kolouš je spokojen, protože o svátek víc se vždycky hodí - a je fuk, jestli živej nebo mrtvej;)

Školka základ života II.

20. října 2011 v 8:16 | A.
Jsme nezničitelný.
Nebo úplně splachovací?

Jak jinak vyhodnotit, že se každý večer odehrává téměř identický slovní souboj (zlí rodiče vs. nevinné dítě) na téma Ukliď si ty hračky, nebo nebude pohádka.
Dneska jsme pochopili, že holčička nám dospívá:

Matka: "Vidělas tu hromadu plyšáků na zemi? Nepatřej náhodou do krabice?"
Dcera: "Tak ať je uklidí taťka!"
Otec: "Cože?!"
Dcera (stále nevzrušeně): "Jo, tati, ukliď je! Já chci pohádku!"
Otec (jakkoli, jen rozhodně nikoli nevzrušeně): "No Jolanko?! Tak ve školce si snad taky uklízíš hračky, ne?"
Dcera (suše): "To teda neuklízím."
Matka (jo, začínám se dobře bavit, ale dělám, že ne - to je jasný;): " Jak jako neuklízíš?"
Dcera (znechucena rodičovskou naivitou): "Normálně. Stoupnu si a počkám, až to děti ukliděj, víš?"

Chachá.
A ja blb se furt snažím!
Příště si prostě nad ty prachosaury stoupnu a počkám... třeba přijdou nějaký děti ze školky a vyřešej to za mě;)

Školka základ života I.

18. října 2011 v 19:31 | A.
Poslední dobou si připadám jak v nějaký divadelní hře - většinou o jednom (hodně krátkém) dějství a třech postavách (ta čtvrtá zatím díkybohu nemluví, tudíž se nemůže zúčastnit.
Dnešní premiéra probíhala zhruba nějak takhle:

Dcera: "Já už si nebudu hrát s Lukáškem!"
Otec: "A proč, prosímtě?"
Dcera: "Protože on chtěl, abych s ním šla do křovíčka!"
Otec: "?!"
Matka: "A co jste tam dělali, v tom křovíčku?"
Dcera: "Co asi! Bouchali jsme se!"

A my starý čuňata si hned myslíme kdovíco!
Jdem se stydět do kouta;)
 
 

Reklama
Reklama