Má nechráněná dílna

Rozkaz zněl jasně

8. dubna 2013 v 11:25 | A.
Naštěstí pro mě se netýkal diverzanta na motorce, ale "jen" noční košile, která (aby to nebylo až tak jednoduchý), musí bejt veselá, barevná a hlavně AŽ NA ZEM!

A protože jedna z mála věcí, ve který jsme si s Koloušem podobný je přístup chci to teď a hned a včera bylo pozdě, bylo jasný, že odkládat se to nedá (pracně vybranou látku si sama v sedm večer vyprala a pravila, že se spaním počká až na tu novou košili - což se mi naštěstí podařilo ukecat na ráno;)


Myslím, že ten časovej odklad věci jedině prospěl...


...a spíš si teď říkám, jestli těch šatů není na spaní tak trochu škoda;)

Cipís

27. března 2013 v 21:51 | A.
Když už byla doma Manka a další karneval za dveřma, nedalo se jinak:


Jak je vidět, z kostýmu byl strašně nadšen a z karnevalovýho řevu neméně;)

Naštěstí se brzy ukázalo, že v Řaholci sám nebude...


...a když se k tomu přidá pár frkaček, konfet a navíc dokonce možnost celej ten brajgl pořádně vygruntovat...


...mysleli jsme si, že Vojtěška podstatu karnevalu dokonale pochopil.

Jakmile ovšem druhej den svým čerstvě rozlepeným a odpočatým zrakem spatřil, že na stole z tašky čouhá kousek klobouku, spustil natolik srdceryvný řev, že dokonce i nám ignorantům to došlo -
letos holt JEDNOU A DOST;)

Karnevalová sezóna začíná!

3. února 2013 v 20:56 | A.
Už jste vybaveni?
My jo!


Vzhledem k postupné (a nikoli nezanedbatelné) degradaci mého intelektu, mi letošní vymýšlení kostýmu dalo fakt zabrat;)
Dokonce natolik, že samotná výroba už oproti tomu zabrala jen zlomek času.
První kostýmní zkouška se vydařila, přestože nejdřív to tak trochu vypadalo, že Kolouš jde za členku folklórního souboru Šáteček;)


Nakonec stačilo zastrčit podolek a myslím, že se povedlo.
A kdybyste náhodou ani teď nepochopili, co bylo naším velkolepým cílem, mám tu jednu názornou:


Zítřejší karneval je ve školce, takže se Vojtěška neúčastní a tudíž jeho kostýmní výbava je zatím ve stadiu plánů a příprav - za co půjde on, asi psát nemusím (ale určitě se pochlubím;)

Jak jsem to stihla II.

30. prosince 2012 v 21:16 | A.
Když Jolanka-nedávno-čistokrevný-kluk prohlásila, že potřebuje baletní sukni, která se bude pořádně točit, bylo jasno.
Jakmile jsem objevila tyhle fotky, skoro jsem se počůrala - mít něco takovýho jako malá, umřu blahem.

Poučení pro příště - nenechat se zblbnout a pořádně si přečíst návod dřív, než se doma ocitne deset metrů látky.
Udělat to, nemyslela bych si, že můžu mít za večer hotovo.
Skoro jsem se vopíchala už ve chvíli, kdy jsem sešila první 27 metrů dlouhej pruh. To jsem ještě netušila, že budu potřebovat DVA.
Oproti tomu už ty dva devítimetrový byly vlastně pohoda (a o třímetrovejch ani nepíšu;)


Jakmile to ale trochu začalo připomínat sukni, došlo mi, že jinudy holt cesta nevede...


...ale točí se parádně, no ne?;)


A kdyby to nebyla taková šílenost, tak si snad jednu ušiju i pro sebe!

Jak jsem to stihla I.

28. prosince 2012 v 22:50 | A.
22. prosince v deset večer jsem usoudila, že do vánoc zbývaj dva dny (ty dvě hodiny do půlnoci jsem samozřejmě započítala taky, protože matika mi vždycky šla;) a vrhla jsem se statečně na dar pro babičku:


V půl druhý bylo hotovo jen to fiklo a mně pořád zbejvaly dva dny do vánoc, protože ty dvě hodiny po půlnoci jsem pro jistotu nepočítala, abych se nepodělala..

..23. prosince v šest ráno jsem si optimisticky řekla, že mám ještě minimálně 24 hodin a že to je ještě celej den (to už jsem se teda skoro podělala), ale kupodivu jsem měla v děvět večer hotovo a ještě jsem si stihla uvařit vánoční čokolikér, pustit Lásku nebeskou, ozdobit stromeček a ten likér u toho s pocitem dobře vykonaný práce vychlastat...


... naštěstí měli v Jednotě otevřeno i na Štědrej den, takže jsem si dokopila suroviny, udělala druhou dávku a právě jsem dopila.
Holt už je asi fakt po vánocích;)

Trochu opačně

5. prosince 2012 v 7:41 | A.
1. Rozpadly se mi boty.
2. Koupila jsem si nový.
3. Zjistila jsem, že stará kabelka se k nim barevně moc nehodí.
4. Vytáhla jsem mísu.
5. Za dvě hodiny bylo hotovo.
6. Zjistila jsem, že k nový kabelce se moc barevně nehoděj starý kalhoty.


7. Mám nový kalhoty, boty i kabelku - teď mi to došlo!


Cha.
Objevila jsem recept, jak na obměnu šatníku - kupovat kabelku k oblečení umí každej. Aby to mělo ten pravej efekt, musí se to udělat přesně naopak;)

Zcela neholčičí

25. listopadu 2012 v 21:29 | A.
Vzhledem k tomu že ta původní vydržela téměř na den přesně rok, bylo jasný, že musím přitvrdit.
Koumala jsem, jak by měla vpadat taška, která by unesla všechny díly Ottova slovníku a navíc by se do ní vešel středně velkej slon a řekla bych, že jsem na to kápla (aneb pochval se, nikdo jinej to za tebe neudělá;):


A aby bylo jasno, o jakých rozměrech se tu bavíme, mám tu i jedno vysoce umělecké, neúmyslně reklamní foto (já totiž fakt nevím, co vedle ní položit, aby to bylo jasný;)


Dávám jí rok.
Maximálně dva!

Každá správná frajerka...

13. listopadu 2012 v 21:18 | A.
...chodí do školky v sukni.
Kdybyste to nevěděli, tak samotný punčocháče nosej jen trapáci.

Nedalo se nic dělat, ale poradily jsme si - a zas až tak holčičí přece jen není;)


A takhle to dopadá, když se seriózní modelce její vlastní bratr pokouší udělat pedikůru plastovýma nůžkama;)

Vytuněná kára

14. října 2012 v 20:30 | A.
Když má člověk jedinou neteř, která slaví významný narozeniny (protože první), nedá se to jen tak odbejt.
Lámala jsem si hlavu, div jsem si ji při výběru veledaru neulomila, ale vyplatilo se - každá malá holčička (a kupodivu to svého času platilo i pro klukokolouše) přece potřebuje pořádnou káru!

A protože to, co se dá sehnat se mi nezdálo dost dobrý, pořádně jsem ji vytunila:


A když frajeřit, tak rozhodně stylově:


Sice trochu prasečák (ehm;), ale nějak jsem si holt nemohla pomoct:


Vepřů mám, zdá se, nekonečnou zásobu, takže brzy určitě dojde i na Kolouše;)

KyberJojta

17. září 2012 v 21:16 | A.
Tohle video jsem možná měla nějak zcenzurovat, nebo aspoň prostříhat, ale protože to neumím (to jsem se naučila od Pupáče - je to rychlejší, než se s něčím půl hodiny mordovat;), nezbejvá mi, než doufat, že až se na něj bude dívat

a) babička s dědou, vynechaj tu dvouvteřinovou pasáž, kde "cosi" spadne na zem (i když pořád ještě můžu předstírat, že šlo u úmyslný zátěžový test, který potvrdil očekávanou kvalitu;)

b) Kolouš, bude mít celou dobu zavřený oči a nepochopí tak, o čem je řeč (i když to bych hodně podcenila její mentální kapacitu), což je vlastně od začátku do konce nesmysl, takže si spíš musím pamatovat, že jí to nesmím pustit a basta;)


Jojo.
Dějou se věci.
Náš Kolouš je opravdu hrdou majitelkou růžovorůžovýho notebooku s Heloukity.
A že Vojtěška říká "počítač" mě vlastně ani nepřekvapuje, když ovládá i takový slova jako "ovladač" - jen tomu mlíku by už možná mohl přestat říkat Mímo;)

Děsně prakticky

17. září 2012 v 20:56 | A.
Jsem to šití pojala v létě - na víc nějak nebyl čas a když už byl, nebylo počasí;)


Pak jsem si ale vzpomněla, že mě na starý kolena začaly bavit puntíky a abych byla ještě krásnější (tak nějak doufám, že se každej koukne na uši a neuvidí kruhy pod očima, beďary, za který by se nemusel stydět ani Král aknózních pubescentů a jiný vychytávky mýho ksichtu, který se mi snad ani nechce popisovat;), potáhla jsem si dva knoflíky, přilepila a můžu machrovat:



Taky má!

25. května 2012 v 17:09 | A.
Už je to tady - co má jeden, musí mít i druhej.
A protože jsem stará měkota a nemám na ten jekot nervy, kupuju Vojtěškovi na pití Jahodovýho Lipánka, nechávám ho jíst samotnýho polívku (což je samostatná kapitola, která si ještě zaslouží hlubší vhled;) a včera jsem mu pořídila kšiltovku, protože hystericky zfialověl, když viděl, že Jolanka si ji nese k pokladně a jemu se snažím vnutit trapnej klobouk pro mimina.

Jolanka pro změnu čůrá výhradně do nočníku, protože je přece taky malá, pije mlíko z hrnečku s pítkem a snídá kaši.

Je mi to fuk, a to zcela upřímně;)

Z toho všeho je ale asi jasný, že když Vojta dostal k narozeninám deku, nešlo se tvářit neutrálně a vymlouvat na slabý nervy, nedostatek trpělivosti, bolavý záda, nebo dokonce lenost a...


...protože když jednou začnu, nevím, kdy přestat, vzala jsem to od podlahy....


...i s polštářem!

Že je konečně doma klid a to je to, o co mi šlo především, to už snad ani dodávat nemusím, ne?
A jsme spokojený všichni;)

Foťákotaška

24. května 2012 v 22:06 | A.
Když totiž k narozeninám dostanete něco tak krásně růžovýho(!), nemůžete prostě riskovat, že se to otluče, nebo snad (nedejbože) ztratí;)


Budu si muset jednu pořídit i pro sebe - ideálně tak, aby se z ní ten foťák vůbec nemusel vyndavat, protože (ačkoli na vzhledu samozřejmě VŮBEC nezáleží) je s podivem, že něco tak pomlácenýho a ulepenýho od izolepy je ještě pořád schopný vyrábět fotky;)

Jak neušít kabelku

22. května 2012 v 10:22 | A.
Koupila jsem si látku.
Byla totiž děsně výhodná a hlavně krásná.
Sice mám kabelek na několik životů dopředu, ale úplně jsem viděla, jak budu frajeřit.

Několik měsíců jsem se na ní chodila jen koukat, protože mi ji bylo líto rozstříhat (což se mi stává dost často), až se mi úplně okoukala;)
Navíc jsem nebyla schopná vymyslet ten správnej tvar a střih - kromě tašky s nohama a rukama, což je určitě něco, co tu ještě nebylo!
Vypadá to nějak takhle:


Ehmehm;)

Takže k věci.
Když se totiž Kolouš stal na starý kolena holčičkou a je ochotná si oblíct i něco jinýho než tričko s dinosaurem, bylo to vlastně úplně jednoduchý:


Poprvé jsem ušila něco na sebe!
Nevím, která z nás dvou z toho měla větší radost, ale jistý je, že jsem se toho oblečení bála asi zbytečně a teď se teprve začnou dít věci!;)

Eastwick s.r.o.

27. dubna 2012 v 7:18 | A.
Ve školce se chystá čarodejnický rej s pečením buřtů místo svačiny.
Prej budou i pálit čarodějnici, který Kolouš "vyrobil oči, Holečkovi frňák a Adélka se jí bojí, což (Jolanka) nechápe a kamarádí radši s Kájou, kterej se nebojí ničeho, protože je velkej!"


Klobouk je z papírnictví, kouzelná hůlka z hůlky číňanský, tak aspoň že ten plášť jsem zvládla sama;)

Skororok

20. dubna 2012 v 19:57 | A.
Oslavy Vojtěškova velkolepého životního jubilea jsou za rohem - chystáme dary!
Z miminčí deky nám pomalu vyrůstá, nejvyšší čas pořídit novou:)


Jolanka Vojtěškovi namalovala obraz, kterej mu schovám, protože až se stane prezidentkou, prodá ho její brácha za velký prachy a bude z něj ještě lepší partie než už je;)


*Kdybyste si mysleli, že někam jdeme, tak nejdeme - ležíme totiž v posteli (jak je zcela jasně vidět) a to, co jsem původně mylně považovala za kožní výrůstky, případně čepice, se ukázalo být polštářema. Já mám hranatej a ona kulatej.

Jen doufám, že až Vojta tenhle veledar rozbalí, pochopí to rychlejc než já!;)

Kulatka

27. března 2012 v 9:32 | A.
Leze na mě jaro.

Místo abych umyla okna, usoudila jsem, že už jsem si dlouho nepořídila nic novýho.
A kulatýho už vůbec ne (když nepočítám takový ty visací vonítka do záchodu, který ale zase nejsou jen pro mě, že;)


A můžu machrovat - koneckonců je přes rameno, takže i při mytí oken bude praktická;)



Kolouš slaví MDŽ!

8. března 2012 v 14:21 | A.
No fakt!

Ráno přišla s velkým problémem:
Evelínka nosí do školky JTĚNKU a ona žádnou nemá a děsně ji počebuje!
Chvíli jsem zapochybovala, že třeba ještě spím. Po kontrolní otázce, jestli to myslí vážně, když rtěnky jsou pro holky a kolouším ujištění, že "to já přece vim, já chci nějakou POŘÁDNOU klučičí" bylo jasno. Jolanka vyfasovala vanilkovej jelení lůj, napatlala si pusu a půlku ksichtu a šťastná jako blecha vyrazila do školky.

Na odchodu mi nezapomněla sdělit, že teď ještě potřebuje
kosmetickou taštičku (!),
aby jí prej Vojťa ten zázrak nesežral.

Ze samý radosti, že se v ní probudilo něco holčičího a tudíž si k MDŽ zaslouží hodnotný dar, jsem sedla a ušila:


Vojtěška je nad takový přízemnosti povznesen, takže si radši během tý šicí půlhodinky strkal hlavu do krabice, vykřikoval Hamham, řval u toho smíchy a já s ním - holt spokojenost na všech frontách;)

Výchovný výtvor

27. února 2012 v 20:59 | A.
Zbyly mi tu nějaký nevyužitý zbytky z veleslavného kapsáře:


Protože už se nemůžu dívat na Kolouší stravovací návyky a zároveň nemám sílu jí cepovat a sekýrovat, rozhodla jsem se pro pozitivní motivaci:

Ze zbytků jsem ušila obdélník...


...pořádně jsem ho přišila na termolín, na což se Vojtěška snažil nekoukat, ale přecenil maskování (nebo možná spíš podcenil vlastní rozměry;)


Nakonec jsem to celý podšila, otočila naruby, znovu nějak prošila, obšila atp. až vzniklo:


Anoano,
velice správně - výchovné prostírání pod drobící papuli.

Vzhledem k tomu, jak byl Kolouš nadšen, se mi chce naivně věřit, že si bude aspoň pár dnů dávat na to svoje bryndání, drobení a podobný prasení bacha:)

Uvidíme;)

Vzhůru nohama

23. února 2012 v 9:24 | A.
Jak si tak šiju ty tašky, říkala jsem si, co se stane, když ji otočím?


Když už je na kuchyňským stole, tak se sem tam nějakej ten maskovací manévr prostě hodí;)


A z toho plyne, že kabelka nadělá spoustu parády i vzhůru nohama;)

Do prkna...

21. února 2012 v 9:19 | A.
...jsem se chystala obout už hodně dlouho!

Jak je vidno na obrazové dokumentaci, potřebovalo to jako prase drbání.
* ne že by mi babička filantropisticky (zřejmě neexistující výraz, ale nemám morál na to, abych si to někde zjišťovala;) nevěnovala potah s výhružnými fotkami zašedlých triček, které nikdo nikdy nevypral v Tixu, ale děsně šikovně jsem ho propálila a tak se nedalo nic dělat *

Flákla jsem s ním na zem, obkreslila, vystříhla, zašila tunýlek po celým obvodu, navlíkla provázek a tradá, bylo po všem:


Když už člověk žehlit musí, tak to aspoň není potřeba brát tak seriózně, ne?;)

O opuštěné lampě a její partě

20. února 2012 v 20:01 | A.
Kolouš na víkend odjel a mně ta lampa najednou připadala taková nějaká opuštěná. V kombinaci s přebytkem volnýho času a vyspávajícím Vojtou z toho vznikla úplná lampová rodina!;)


Pak se ale přihodila hrozná tragédie!
Látka došla.

Naštěstí se brzy vrátila Paní Dekorace, takže když budu mít zase roupy, nainstaluju si tam ji.
Asi nějak takhle:


Teď už to opuštěný jen tak nebude, za to dám klidně Pupáčovu ruku do ohně;)

Hodinová klukosukně

20. února 2012 v 10:15 | A.
Kolouš se zamiloval do letadýlkový látky.
Já dělala čistku ve skříni (samotnou by mě to teda nenapadlo, ale když už Vojtěška naznal, že otevřený šuplík je potřeba vyprázdnit až do dna, využila jsem situace;) a našla jsem spoustu zajímavých věcí... třeba dávno oplakanej kabel k foťáku, kus čokolády osídlenej zajímavou mikroflórou, která se i tak trochu pohybovala, nebo spoustu růžovýho oblečení (kde se tam vzalo?!)

Taky zánovní džíny, který měl Kolouš asi dvakrát na sobě, protože po oblečení vypadala jako by měla buď velký problémy s prostatou, nebo rugbyovej balón mezi nohama...

Vyhodit mi je tak nějak přišlo líto a shánět holčičku se zmutovanýma varlatama by asi taky byla ztráta času, tak jsem je ustříhla a helemese!


Sice sukně, ale letadlová, tudíž vzata na milost i u nás:


Jen ten Vojta nějak nemá smysl pro estetično a usoudil, že všechno vidět nemusí;)

Ušila jsem lampu!

17. února 2012 v 15:10 | A.
Kolouš usnul.
(vzhledem k tomu, že byly dvě hodiny odpoledne, bych měla začít asi jinak, takže znova)

KOLOUŠ USNUL!!
A Vojtěška taky!
(dobrý, už to nebudu zdržovat, ale holt je to pro mě taková událost, že si to musím říct víckrát, abych tomu uvěřila;)

Jak jsem ji tak pozorovala, něco mi tam furt nesedělo (kromě toho, že byly dvě hodiny odpoledne, ale to už jsem asi říkala;)
A protože taková nenadálá spousta volnýho času mi úplně rozhodila mozek, během deseti vteřin jsem to měla:


Divná, ne?
(když na ni teď koukám, tak se mi to až tak hrozný nezdá, ale už je pozdě;)

Protože jeden nikdy neví, jak dlouho taková odpolední siesta může trvat (mé zkušenosti jsou v tomto ohledu víc než chabé), rychle jsem to přeměřila, ustříhla...


...podlepila něčím pro zpevnění...


..sešila...


...a protože jsem děsně technicky založená a na koumání jak to všechno upevnit bylo málo času...


...řekla jsem si, že tyhle růžky na přilepování fotek budou stačit;)

A fakt stačily:


Chachá!

A zlatej hřeb?
Během celý akce Lampa se nikdo neprobudil!
Hned se mi na ně líp kouká:


(myslím tím na Kolouše i tu lampu, jak jinak;)

Takže kdybyste se čirou náhodou potřebovali realizovat, hurá na věc - je to jednoduchý jako facka!

Co jsme nutně potřebovali?

16. února 2012 v 9:27 | A.
Ondřejda kapsář...


...Kubíček bunkr...


...Theošek klóbrc...


...a já diář, kterej nebude sociální hned na první pohled...


...tak jsme si to holt museli ušít, no;)

Něco na tom šití je!

30. ledna 2012 v 8:30 | A.
Na Mary teda taky, ale ta ať mi do toho teď nekecá.
Řekla bych, že můj zákonitý choť není jedinej, kdo nechápe, co na tom vidím.
Abych pravdu řekla, taky mi to dlouho trvalo pochopit, ale už jsem na to kápla!
Mě totiž baví, že ráno mám zhruba něco takovýho:


(jo, to kafe je fakt třičtvrtělitrový a rozhodně nebude jediný, ale když ráno začíná dřív, než se otevřou brány Kolbenky, jinak to nejde;)

A odpoledne to zevnitř vypadá takhle:


Že největší satisfakce přichází naruby, to asi ani dodávat nemusím, ne?





Zakázková výroba

25. ledna 2012 v 5:55 | A.

Peněženka teda byla vlastní iniciativa, ale přece si nerisknu, že mi nebude mít z čeho zaplatit;)


Fakt je, že teď to vaří samo;)

Čeho není nikdy dost?

23. ledna 2012 v 8:41 | A.
Kromě kosmetických taštiček?


No jasně!
Přece ty zbytky nevyhodím, no ne?;)

Pořádnej bunkr

21. ledna 2012 v 16:00 | A.
Když novou postel, tak pořádnou, řekli jsme si a koupili...


Taky vám připadá, že tomu NĚCO chybí?
Mně totiž jo.
Jakmile jsem narazila na tohle:


Bylo jasno
a
vznikl...


...tramtadadá...


..prostě pořádnej kus v soukromí, který je často k nezaplacení (hlavně pro rodiče, že;)

Do kapsy!

10. ledna 2012 v 9:36 | A.
Nezbytně nutná a vrcholně potřebná (ehm) věc pro každou malinkatou (i větší) holčičku je tu:


Zatím by se tam sice možná vešla sama, ale jen co trochu povyroste určitě pochopí, že rozžvejkaný žvejkačky, otevřený fixy, modelínový koule, šlupky od mandarinek a poprděný spoďáry se líp ukrýt nedaj!;)


A aby bylo polštářovacímu šílenství učiněno zadost, nemohl holt chybět ani tentokrát;)

 
 

Reklama