Červen - měsíc změn!

Před a po #13

17. června 2012 v 19:46 | A.
Co má Kolouš, já musím mít taky!


Nějak nechápu, proč jsem se těch hadrů tak bála, když to trvá asi tak pětkrát kratší dobu, než kabelka... Obávám se, že po takovým objevu tady fakt nezůstane kámen na kameni;)

Před a po #12

14. června 2012 v 21:04 | A.
Knoflíková mánie pokračuje...


...leze na mě léto nebo co;)

Před a po #11

12. června 2012 v 20:51 | A.
Přestože už je dávno po vánocích a na dveře taky zrovna neklepou, dostala jsem veledar, kterej se neodmítá ...


...takže se nedalo nic dělat...


Veselejší, ne?;)


A na zbytek dojde brzy, to už je teď jasný;)

Před a po #10

11. června 2012 v 20:17 | A.
Rozbily se mi hodinky.
Stejně jsem na ně nekoukala, tak mi to žíly nerve.

Tak trochu z pocitu, že mi na ruce něco chybí a taky proto, že mi bylo líto vyhodit ty malinký puntíkatý zbytky, vznikl velký módesróbes hit:

Před a po #8

9. června 2012 v 20:19 | A.
Když už jsem moc líná na to, abych sháněla gatě, který mi nebudou padat, nešlo to jinak;)


Vzhledem k zjevným vadám viditelným vlevo asi není další komentář potřeba;)

Před a po #7

8. června 2012 v 8:55 | A.
Vytáhla jsem svoje hodbóžový stříbrný sandálky před rokem koupený, že budu dělat parádu (a nebudou mi smrdět nohy) a zjsitila jsem, že přes zimu nejspíš zpuchřela podrážka - jinak si nedokážu vysvětlit, že se v tý skříni sama od sebe zvládla rozlomit na tři půlky.
Holt kvakvakvalita za sedmset.
Správně, účet jsem samozřejmě nenašla:/

Došla jsem tudíž k názoru, že jestli mi maj boty vydržet jednu sezónu, nemá smysl do nich investovat a zakoupila jsem dvoje žabky za devadesát korun (oboje!)


Protože jsem měla pocit, že pokud si tu podivnou umělou hmotu narvu mezi prsty, mohlo by dojít k nějaký nechtěný amputaci, ustříhla jsem ji.
(zejména tuhle fázi Kolouš velmi ocenil a než jsem se rozkoukala, už si rychtovala nůžtičky a jala se v botníku upravovat i další kusy naší chabé obuvnické výbavy... zarazila jsem ji naštěstí včas;)

V rámci boje proti nasysleným zbytkům látek, za pomoci tavný pistole, velkýho kafe a spícího Vojty vzniklo něco, co mi snad palec neurve...


...Baťa hadr, takže pro velký úspěch tu máme ještě:


Vzhledem k tomu, že za dvě hodinky bylo hotovo mám neodbytnej pocit, že ještě potřebuju nějaký žlutý a černý - dám vědět;)

Před a po #6

7. června 2012 v 9:53 | A.
Konečně jsem šla do sebe.
Vzhledem k tomu, kolik tašek jsem už ušila a sama jsem chodila jak ten starej Berousek, co táhne na provázku kočárek, to bylo nevyhnutelný...


Aspoň se nemusím stydět, kdykoli vyjdu na ulici;)
(podrobnosti tady)

Před a po #5

6. června 2012 v 7:48 | A.
Kočička, úchylná holčička, se mnou prožila několik let, který pro ni byly určitě náročnější, než pro mě - několikrát se na ní vylila cola, obě děti ji vehementně ožužlávaly (a tipla bych, že minimálně jeden ji i tak trochu poblil), spadla mi do kaluže, do sněhu, do h...(ba ne, to je snad jediná věc, který se nikdy nedotkla) a celkově měla prostě bouřlivej život.
Podle toho taky vypadala, i když jsem měla snahu ji vyprat.
A protože jsem se rozhodla, že každej nemusí na první pohled vidět, jak jsem infantilní a čuně k tomu, letěla do koše.


A protože kdo si jednou na klíče pověsí bimboše, těžko se mu od něj odvyká, musela jsem si prostě ušít něco jinýho - až se zaprasí, vyhodím ho tentokrát bez výčitek dřív, než za čtyři roky.
Doufám;)

Před a po #4

5. června 2012 v 9:58 | A.
Vyštrachala jsem další tričko sloních rozměrů.
Tentokrát jsem ale byla líná přemýšlet o tom, jestli (a jak) by se dalo zmenšit a tak jsem ho radši rozsříhala na cimprcampr...


...umotala, zamotala, zašila a kromě toho, že už mi nepadaj vlasy do ksichtu, jsem teď navíc i děsně krásná (kam se hrabe Timošenková;)

Před a po #3

4. června 2012 v 9:51 | A.
Další věc, kterou bylo potřeba trochu zcvrknout (co to je proboha za slovo?!;)



Určitě by se to dalo udělat i líp, ale když už jsem měla navlečenou tu gumičku a navíc to bylo rychlejší řešení, tak proč to protahovat - no ne?;)

Před a po #2

3. června 2012 v 20:07 | A.
Konečně nějak zmizelo těch třicet (no fakt;) kilo, o který se mě Vojtěškovi podařilo během devíti měsíců nafouknout.
Většinu poprodního oblečení jsem s gustem nacpala do charitativního kontejneru a myslím, že nějakej hodně tlustej bezdomovec v mých džínách ještě nadělá fůru parády.

Tohle tričko mi bylo líto vyhodit, protože kromě toho, že by se do něj vešel středně vzrostlý hroch, mu nic nechybělo...


V rámci své nové záliby v žabičkování jsem ho deset minut mordovala a už se zase dá nosit bez toho, aby se mě lidi ptali, jestli fakt budeme mít třetí mimino;)

Před a po #1

2. června 2012 v 11:53 | A.
To, že se z chlapečka stal holčička, není tak úplně moje zásluha.
Abych pravdu řekla, tak vlastně ani nevím, jak k tomu došlo, ale nehodlám po tom pátrat. Tipuju to na školku, kde Kolouš statečně půl roku odolával všem culíkatým holčičkám s čelenkama, rtěnkama, kabelkama a sukýnkama a šel si tvrdě svoji cestou v bačkorách s červeným závoďákem;)

Vzhledem k tomu, že ještě nedávno vypadala nějak takhle:


a cokoli holčičího bojkotovala tak důsledně, že ani hromada vrtulníků nepomohla, mě požadavek na sukni, která navíc musí bejt až na zem! zastihl vyloženě nepřipravenou;)

Nakonec jsme to ale vyřešily:


Řekla bych, že k oboustranné spokojenosti...


Mít po roce doma místo dvou chlapečků jen jednoho je prostě příjemná změna;)

Červen měsíc změn;)

2. června 2012 v 11:18 | A.
Mám seznam.
(původně jsem to chtěla napsat tučně a velkýma písmenkama, aby pořádně vynikla závažnost tohoto oznámení, ale teď mi došlo, že to není tak úplně pravda a měla bych začít jinak)

Mám milion seznamů.
(lepší;)

Jsou totiž všude.
Seznamy na nákup nepočítám, protože těch jsem schopná za den napsat i několik, protože se mi pořád ztrácej někde v černý díře, která pravidelně vcucává lichý ponožky, kartičku do knihovny, nabíječku na telefon a pásek ke kalhotám (když se to takhle sepíše, je vidět, že má dost úchylný preference, ale už jsem se s ní naučila žit).
Dál tu máme těch 101 věcí, který mě strašej i ve snu - ukazuje se totiž , že pro mě ani tři roky nejsou dostatečně dlouhá doba na to, abych odškrtla všechno, co bych chtěla (ale ještě se nevzdávám, to zas ne;)
Mám taky seznam míst, na který pojedu, až vyhraju ve sportce, seznam knížek, který si musím přečíst, sešit plnej receptů na jídla, který jistojistě jednou uvařím, nábytku, kterej vyměníme jen co demoliční četa trochu odroste a samozřejmě seznam filmů, na který se kouknu hned, jak přestaneme vstávat v pět a já tímpádem chodit spát v devět večer.
(koukám, že jenom seznam mých seznamů by byl delší než dlouhý, ale naštěstí nemám sílu na to, abych z toho něco vyvozovala;)

Jsem prostě seznamofil.
(nicméně jsem se s tím naučila docela dobře žít a hlavně nevěřím, že jsem jediná;)

Seznam věcí, který potřebuju vyměnit, předělat, opravit, upravit, nebo udělat už mě ale začal strašit nejen ve snech.
A protože dny jsou delší (nebo spíš asi světlejší, protože pro někoho, komu se každej den v pět ráno zakousne batole do ucha, jsou kurňa dlouhý ať je léto, nebo zima) a to sluníčko mě nějak pozitivně nakopává, rozhodla jsem se, že to všechno odpálím.
Chachá!
(sice teda nejsem zas až taková frajerka, jak jsem původně myslela a ten seznam radši zveřejňovat nebudu, protože bych si pak musela sypat popel nad hlavu i před někým jiným než jsem já sama, ale i tak jsem odhodlaná s tím zatočit)

Vzhledem k tomu, že červen má 30 dnů a ta Áčtyřka začíná být popsaná i z druhý strany, mám evidentně co dělat;)


 
 

Reklama