Báseň pro dnešní den

Tajemná poezie

28. prosince 2010 v 9:02 | A.
"My jsme žáci četí bé
bejeme však na sebéé
obodů zajíce
žila jedna kjabice!"

Oboda zajíce mě až tak nebere, ale příběh o životě jedné krabice bych si ráda poslechla.
Zřejmě to bude dědičný - Pupáč si ještě nedávno prozpěvoval cosi o "žirafičí krabici";)

Páteční chvilka poezie

18. června 2010 v 19:44 | A.
"Žežu džíví na polínka,
ať má čím topit
dědeček!"

- J.D. osobně, za pomoci ilustrace H. Zmatlíkové-

Kainar vs. Kolouš

15. dubna 2010 v 8:55 | A.
Josef Kainar - Šneček

Alenka, užaslá všecka
viděla prvního šnečka.

"Maminko, maminko, mámo,
co to tu ujíždí samo?

Autobus pro pány mravence?"
To jsme se nasmáli Alence!


Kolouš Koloušović - Mravenec

Maminko, maminko, mámo,
co to ujíždí?
Pjo pána Mjavence autobus?
To je leglace!

Tak kdo má větší smysl pro rytmus?
A vůbec - čí výtvor dává smysl?
Uznávám, že jsem (jakožto matka nejchytřejšího dítěte na světě;) "možná" zaujatá, ale když se Kainar nestyděl výše uvedené zveřejnit, Kolouš se taky nestydí!

Není nad uvědomělé dítě!

23. února 2010 v 8:46 | A.

čuně

Byl jednou jeden král
a jak to bylo dál,
všecko už popletlo se.
A tak ten jeden král
celý den v hradu spal
nebo se šťoural v nose.



"Fůůůj. Čuně je!"
Konstatuje Kolouš znechuceně a zavře knížku.

Že by další báseň, kterou se prostě nenaučíme?;)

První báseň

15. prosince 2009 v 16:25 | A.
Jak si tak vesele blbnu, zjišťuju, že si všechno musím říkat nahlas.
Co neřeknu, na to se Kolouš stejně zeptá, tak aspoň zabíjím dvě mouchy jednou ranou - já nezapomínám a dítě je stále informováno.

Vařím oběd. Počítám brambory, aby nebylo ani moc, ani málo.
Jedna, dvě, tři, čtyři, pět...
Byla bych počítala dál, aspoň do těch finálních devíti kusů, ale Jolanka se bez váhání zapojila:
"Cos to Janku,
cos to jed!"

Asi nemusím dodávat, že mě úplně rozhodila a musela jsem začít počítat znova.
Nebo musím?;)

Dosť bolo Hrubína

26. listopadu 2009 v 6:10 | A.
Hurá, hurá,
pejsek čůjá.
Kočička p.dí,
fuj to to sm.dí!
;)

Monoložka

22. listopadu 2009 v 18:15 | A.
...to je ženský rod od monologu - kdyby to náááhodou nebylo pochopitelný;)

Takže, abychom se drželi rubriky:
Monoložka Jolanka sedící, korálky přebírající a ústa nezavírající zaníceně vykládá:

Maminkovi,
tatínkovi,
dědečkovi,
Amájkovi
melu, melu bábu!

Hned mám větší pohodu, když nemusím přemýšlet, co že si dáme k večeři;))

Inovátorka

29. října 2009 v 9:55 | A.
Některý básně Jolanka prostě miluje.
Natolik, že se při recitaci nesoustředí na výslovnost, ale na výslednej dojem.
Pak to takhle dopadá:

Hurá domů do zadku,
tam se žije v dostatku!

Řežu dříví na hovínka,
ať má čím topit maminka.

...já se vážně strašně snažím mluvit slušně!
Jen to dítě mi to nějak sabotuje nebo co;)

Sabotáž

20. října 2009 v 7:51 | A.
Houpy, houpy, houpy,
kočka snědla kroupy.
Kocour hrách, na kamnách,
koťata se hněvaly,
že jim taky nedali.
houpy, houpy, houpy,
všichni byly
kočka.

Aneb - takhle to dopadá, když na tu básničku prostě nemá nádladu;)

Kreativec

2. října 2009 v 13:10 | A.
Pořád čteme.
Pokud ne, Torpédo lítá z místnosti do místnosti, od hračky k hračce a od pračky ke koši s špinavým prádlem:

"Jolanko, ty pereš?
"Jo," praví dítě, třímajíc otcovy trencle.
"A co to pereš?"
"Pínku. Tátoi.";)

Básní už umíme (všichni - my z nutnosti, Kolouš z lásky) asi tak třistatřicettři, většinou každý poslední slovo, někdy i víc.
Knih máme jak v místní knihovně, ale jaksi to nestačí, neb každé sezení na nočníku obnáší důkladné studium všech prezenčních výtisků.
Tak kupujeme další a další a jednou si třeba založíme antikvariát;)

Některý básničky už má tak zmáklý, že vytváří cover-verze:
Momentálně frčí:

Jedem, jedem do Hajan,
Olda, Jirka, Pipík, Jan.
V Hajanech se krásně pinká,
konvalinka do sna cinká.
Cinkilinky, cinkilinky,
je nám jako u Tatínky;)

Aktualizovaný repertoár

30. srpna 2009 v 11:14 | A.
Klasická:

...Honzík běžel na horu,
vykopal tam Bam-bou...
větší už tam neměli,
ty snědli už v Neděiiii!


Jedna Česko-slovenská:

Mámo, táto, v komoře je Myš!
Pustíme tam kocoura,
on tu myšku vyšťourá,
mámo, táto, už tam není Nič!


A jedna sprostonárodní na závěr:

Pomůžeš mu?
Hodně křič: Pozor broučku,
uteč Piiič!;)

Nové hity

19. srpna 2009 v 10:38 | A.
Míšo, Míšo, Míš,
koukej ať už Píš!

Prší, prší, jen se leje,
Kuká, kuká,
kam koníčky pojedeme,
Kuká,
pojedeme na luka, až kukačka Kukááá!

Poslední kousek je z oblasti pantomimy:
Tiše, tiše, pan učitel píše,
kdo ho vyruší,
dostane za..
...nyní je třeba chytit se pevně oběma rukama uší a pokusit se je kroucením odmontovat od hlavy;)

Recitátorka

30. července 2009 v 20:42 | A.
Píšu, píšu psaníčko,
tobě milá
Babiš!


Haló, haló, haló,
proč je koček málo?
A tak štěkám jako hrom,
ať je koček
Mihijó!

Není snadné překladatelem býti

23. května 2009 v 15:04 | A.
Není to sice úplně poezie, ale poetický je to dost.

V učebnici Bulharštiny pro samouky, na straně 183 se nachází cvičení č. 7.

Přeložte:
1. Minulá pokolení, bojujíce za pokrok, vytvořila dějiny. 2. Pochopiv, co se děje, začal jsem se smát. 3. Vážíme si vašich činů. 4. Bulharsko vychází z politiky porozumění, míru a spolupráce. 5. Vážíme si kulturních a duchovních hodnot, vytvořených jinými národy. 6. Důsledná politika bratrské spolupráce se Sovětským svazem a ostatními socialistickými zeměmi. 7. Bulharský národ vždy rozvíjel své kulurní dědictví. 8. Rozvíjíme všestranou spolupráci. 9. Socialistické země bojují za svobodu, nezávislost a pokrok všech národů. 10. Koupila jsem si šaty pro doma.

No? To snad ani není překladatelský oříšek. To je přímo ořech!
Ač jsem druhdy anglicky uměla relativně slušně, absolutně bych si taková velkolepá prohlášení netroufla přeložit ani do angličtiny - proto: kdo by si troufal, má u mě čokoládu;)
PS: Tu poslední větu jsem si fakt nevymyslela! Že by se v autorech hnulo svědomí a pokusili se ty slátaniny na závěr trošku odlehčit?;)

Pravá autorská

19. května 2009 v 10:03 | A.
Jolanka měla narozeniny a proto dostala od tety Gabči s Ondoru parádní dárky.
Hlavně ale osobní báseň, kteru sem prostě nemůžu nedat!

Kraula, prsa, potom znak,
kdo je to? Náš Jolušák!
Hravě zvládá všechny chvaty,
dětem hračky rychle ztratí,
pak je ale zase vrátí;)
Máme rádi její líčka,
vždyť je naše princeznička!

Líp bysme to nevymysleli!
Děkujeme a jenom doufám, že nějak neporušuju autorský zákon - přece jen už jsem toho dost zapomněla;)

Politicky nekorektní klasik

5. května 2009 v 19:51 | A.

Zdroj: Čítanka pro ZŠ z roku 1958.

Jaroslav Seifert
Ukolébavka

Cikán mívá černé oči,
chodí nocí zlou,
a kde nespí hodné dítě,
vezme si je ve své sítě,
houpy hou.

Pak je veze ve svém voze
v dálku nocí zlou,
špatně se mu v noci spinká
bez maminky, bez tatínka,
houpy hou.

Na kozlíku starý cikán,
koně letí tmou
přes bláto a přes kamení,
v povětří se čerti žení,
houpy hou.

Žáby spustí na močálu,
smutnou píseň svou,
netopýři sametoví
probudí na věži sovy,
houpy hou.

Když v postýlce hodné dítě
sí až do rána,
na řasách zavřených víček,
tancuje mu andělíček,
tanynynky, tananá.

Je teda fakt, že jsem dlouho žádnou čítanku neviděla, ale i tak pochybuju, že by zrovna tuhle báseň chtěl někdo někde (natož v učebnici) otisknout - Kocáb s Džamilou by mu to nejspíš spočítali Seifert-NeSeifert;)

Opičí starosti

22. dubna 2009 v 7:52 | A.
Jedna tlustá gorila,
kolem stolu chodila.
Když nemohla,
sedla si,
zvedla nohu,
prdla si!

Opět chvilka poezie

3. dubna 2009 v 13:46 | A.
Opravuji svůj názor na dětské knížky: Ne vždycky je to jen slaboduché bečení, bučení a mňoukání. Kdo hledá, najde literární skvosty i tam, kde by je nečekal.
A nemusela jsem hledat ani moc důkladně.


Pokud ještě nemáte, vřele doporučujeme, zejména
str. 116:

Šla by tetka k muzice,
nemá kouska zubu,
ráda by se řehtala,
musí držet hubu.

Jsem zvědavá, co by na to řekly paní učitelky ve školce.

Taky by mě zajímal názor J.V.Sládka či Fr. Hrubína.

A úplně nejvíc bych ráda věděla,
co na to Rejžek s Justem?!;)

PS: Co na to Kolouš, to už víme..........
.....zatím nic.

No. jednou se to třeba všechno dozvím;)




1.dubna

1. dubna 2009 v 7:14 | A.
Měla babka v kapse brabce,
brabec babce v kapce píp.
Zmáčkla babka brabce v kapse,
brabec babce v kapse chcíp.

Tento skvost české poezie není bohužel mým výtvorem, nicméně jsem na něj náhodou narazila v Koloušově Velké knize českých říkadel. Mezi Princezničkama na bále a Myškama vařícíma kašičku nemá konkurenci.
Hned jak začne mluvit, naučí se to nazpaměť, i kdybych to do ní měla nacpat násilím;))
 
 

Reklama