Září 2013

Narukoval!

25. září 2013 v 7:45 | A. |  Tak jde čas...
"A víš, že paní učitelka říkala, že děti v Kamarádovi nesměj mít plínky?!"
"Jo mami. Ale Vojtíškové můžou, víš?"
Jasně.
Ať si autority trhnou;)


Narozdíl od své sestry nebrečel, nezvracel a kupodivu se ani nepočůral;)
Ovšem reportážní schopnosti mají evidentně naprosto shodné. Což mi znovu připomnělo, že kdo se moc ptá, moc se dozví a že se nemám zajímat o banality typu "co jste tam dělali a jak se ti tam líbilo", protože se dozvím maximálně že

"Jo, byly tam děti. Menovaly se Honza a Mašina!"

S kým si hrál víc jsem se radši neptala (a kromě toho to stejně tuším;)

Všechno se stane dneska v noci!

5. září 2013 v 21:48 | A. |  Tak jde čas...
Ježibaba, polednice, klekánice, čerti, drak, vodník, jezinky, kostlivci a Lord Voldemort.
Pohodová parta, ne?
Podle Kolouše rozhodně, protože nikdo z nich neexistuje. Všechny pohádkový postavy jsou vymyšlený a přes to nejede vlak.
Každý správný pravidlo ale potřebuje výjímku, která ho potvrzuje, ne?
Jo.

Máme tudíž rovnou dvě - Ježíška a Zoubkovou Vílu.
Napadá vás, co maj společnýho?
...
Jasně!
Jsou (vý)hodný. Nosej totiž dárky!

A protože do Vánoc je ještě relativně daleko, nezbylo než se spolehnout na sílu myšlenky a rozviklat si zub. Dobrá věc se podařila a před deseti dny se jeden z těch dolních dal do pohybu. Kolouš se radostí rozbrečel a my pochopili, že Zoubková Víla je fakt hustá a není radno si s ní zahrávat...


... nachystali jsme tudíž tesák do třpytivýho pytlíčku (to maj prej víly nejradši, říkala odbornice;), narvali ho pod polštář a teď už jen napjatě čekáme, co za poklad tam ráno najdeme!

Potřetí a naposledy!

3. září 2013 v 16:11 | A. |  Tak jde čas...
Asi se muselo něco zásadního stát, abych se probrala z letargie a zamyslela se nad sebou;)


Ne, že by se celý léto nic nedělo, to spíš naopak.
Mám to ale všechno zapsaný na miliardě papírků a taky dobrý předsevzetí, že to na nich do smrti nezůstane, tak uvidíme, kdo z koho!

Včerejší den mi totiž připomněl, že jsem kdysi měla blog a že jsem byla pevně odhodlaná neporušit tradiční anketu prvního školkového dne.
Uf, ještě že tak.
Když to šlo poprvé i podruhý, byla by fakt škoda, kdybych to tentokrát díky svý lenosti zazdila.

A?
NEZAZDILA!
(tohle muselo bejt velkýma, protože jsem na sebe neskutečně pyšná a sebechvála mi rozhodně nesmrdí;)


Jako každoročně se ukázalo, že nejkomplikovanější je vymyslet nejoblíbenější hračku a pohádku.
Pohádky má ráda všechny, hračky žádný (sem tam teda vezme na milost Vojtěcha, ale zařazení do této kategorie mi přišlo tak trochu dehonestující;)

Kocourkov je ovšem hit a jak vidno, bez Martínka stále ani ránu - uvidíme, jak to bude cestou do školy!
(neskutečný, že už za rok, snad se toho ve zdraví dožiju;)