Prosinec 2012


Jak jsem to stihla II.

30. prosince 2012 v 21:16 | A. |  Má nechráněná dílna
Když Jolanka-nedávno-čistokrevný-kluk prohlásila, že potřebuje baletní sukni, která se bude pořádně točit, bylo jasno.
Jakmile jsem objevila tyhle fotky, skoro jsem se počůrala - mít něco takovýho jako malá, umřu blahem.

Poučení pro příště - nenechat se zblbnout a pořádně si přečíst návod dřív, než se doma ocitne deset metrů látky.
Udělat to, nemyslela bych si, že můžu mít za večer hotovo.
Skoro jsem se vopíchala už ve chvíli, kdy jsem sešila první 27 metrů dlouhej pruh. To jsem ještě netušila, že budu potřebovat DVA.
Oproti tomu už ty dva devítimetrový byly vlastně pohoda (a o třímetrovejch ani nepíšu;)


Jakmile to ale trochu začalo připomínat sukni, došlo mi, že jinudy holt cesta nevede...


...ale točí se parádně, no ne?;)


A kdyby to nebyla taková šílenost, tak si snad jednu ušiju i pro sebe!

Jak jsem to stihla I.

28. prosince 2012 v 22:50 | A. |  Má nechráněná dílna
22. prosince v deset večer jsem usoudila, že do vánoc zbývaj dva dny (ty dvě hodiny do půlnoci jsem samozřejmě započítala taky, protože matika mi vždycky šla;) a vrhla jsem se statečně na dar pro babičku:


V půl druhý bylo hotovo jen to fiklo a mně pořád zbejvaly dva dny do vánoc, protože ty dvě hodiny po půlnoci jsem pro jistotu nepočítala, abych se nepodělala..

..23. prosince v šest ráno jsem si optimisticky řekla, že mám ještě minimálně 24 hodin a že to je ještě celej den (to už jsem se teda skoro podělala), ale kupodivu jsem měla v děvět večer hotovo a ještě jsem si stihla uvařit vánoční čokolikér, pustit Lásku nebeskou, ozdobit stromeček a ten likér u toho s pocitem dobře vykonaný práce vychlastat...


... naštěstí měli v Jednotě otevřeno i na Štědrej den, takže jsem si dokopila suroviny, udělala druhou dávku a právě jsem dopila.
Holt už je asi fakt po vánocích;)

52 týdnů...

27. prosince 2012 v 21:35 | A. |  Tak jde čas...
.. zbývá do Vánoc (jak zpívá Jablkoň a Kolouš s nimi;) a myslím, že to je tak akorát dostatek času na regeneraci.

Ale užili jsme si je, to zas jo!

S Koloušem jsme umotaly věnce...


...a zatímco Vojtěška gruntoval, já konečně pochopila, co to je běhoun...


...protože když má někdo doma dvoumetrovej stůl, těžko si může představovat, že za večer stihne ušít "normální" ubrus:


A kdybych nezapomněla osolit řízky a následně i kapra, bylo by to holt podezřele dokonalý...


... takže beru zpět a už se těším, co bude za rok;)

O důslednosti a předvánočním překvápku

20. prosince 2012 v 7:08 | A. |  Tak jde čas...
Už dávno si nemyslím, že

- každý mimino se může naučit spát (a když ne mimino, tak starší dítě určitě)
- kojit může každej, když jenom trochu chce a snaží se
- když se roční dítě dotkne čokolády, zkolabuje mu trávící systém
- padání z postelí, gaučů a židlí je životu nebezpečný
- kluci jsou pomalejší než holčičky

Vzhledem k tomu, že jsme vlastnili exemplář dítěte, který si trůnění na nočníku vyloženě užívalo téměř od chvíle, kdy začalo sedět, nabyla jsem dojmu, že na tom přece nic není a že důležitá je DŮSLEDNOST (moje silná stránka, chachá)

Vojtěch se proto stal maljitelem oné vyměšovací pomůcky asi tak před rokem.
To jsem ovšem netušila, že posadit někoho na nočník může bejt takovej adrenalin.
Chlapeček nikdy nevydržel dýl než tři vteřiny, načež spustil neskutečnej řev ve stylu "okamžitě mi přestaňte trhat nohu, nebo se zabiju" a přestával dýchat.
To už mi začalo docházet, že
*NĚCO*JE*JINAK*
a že se s celou důsledností můžu jít tak akorát vyfotit, protože když nechce, tak to prostě dělat nebude, ani kdybych mu tu nohu nakonec přece jenom utrhla.

Může se mi někdo divit, že jsem skoro omdlela blahem, když si asi před měsícem opožděný chlapec přinesl nočník a pravil, že do něj hodlá ČŮVAT?!
Jak jsem stará, tak jsem naivní:


Jojo, přesně tak.
Podle Vojty stačí na nočníku sedět dvě vteřiny. Pak je hotovo, což je potřeba důkladně prozkoumat tak, že si dovnitř strčíte hlavu až po krk. No a nakonec tam pěkně uklidíte plínu, protože rodiče přece říkali, že čůrání patří do nočníku a vy nejste debil, takže to úplně chápete.

Včera jsem ovšem dostala předčasný vánoční dar (Pupáč teda párkrát říkal, že když budu furt prudit, mohla bych pod stromečkem taky mít ho*no, takže až takový překvapení to vlastně nebylo).

Ano ano!


Takhle se na to musí!
Rodičům možná stačilo koukat kolem a kousat při oné důležité činnosti pískací kačenu, ale pokrok holt nezastavíš a když už i děda chodí na onu místnost s iPadem pod paží, proč by měl Vojtěch zůstávat pozadu?

Takže je to vlastně fakt.
Když jsou děti dostatečně DŮSLEDNÝ, časem i ta nejzabedněnější matka pochopí, že žije v bludu;)

Expresní pošta

18. prosince 2012 v 22:31 | A. |  Tak jde čas...
Objevila jsem další (asi tak třistadevadesátej) důvod, proč se nevyplácí nechávat všechno na poslední chvíli.
Jak že to bylo s tím starým psem a novýma kouskama?

Na začátku prosince Kolouš vyfasoval obálku na dopis pro Ježíška.
Adresu měla napsanou raz dva:


Včera večer jsem se usnesla, že pro letošek mám odpracováno a že by asi bylo dobrý začít se chystat na vánoce.
Ne že by mi uniklo, že většina lidí tohle provozuje už pár týdnů, ale holt jsem k stáru nějaká pomalejší nebo co;)
Říkala jsem si, že někde začít musíme a došlo mi, že jsme ten dopis ještě pořád neposlali (o s tím spojených asociacích typu Ježíšek-neexistuje-ty-pako, takže-se-určitě-zblázníš, protože-to-všechno-budeš-muset-někde-sehnat-bububu! se rozepisovat nebudu, to by bylo na HODNĚ dlouho;)


Místo podacího lístku jsme na to vzaly izolepu, protože co kdyby noci pršelo, nebo nedejbože foukalo?!
Asi tomu nebudete věřit, ale ráno tam fakt žádnej dopis nebyl! A odnesl dokonce i tu izolepu!!

Chystala jsem se porušit listovní tajemství hned, jakmile bude autorka ve školce, ale když ta chvíle konečně nastala, začala mě odvaha opouštět.
Nějak samy od sebe mi začaly z paměti vyskakovat ty chvíle, kdy jsem neprozřetelně řekla "tak si o to napiš Ježíškovi".
Že jich evidentně bylo víc, než jsem si byla ochotná připustit se ukázalo už při letmém pohledu dovnitř...


Nejdřív jsem se lekla, že nevím, co to je (i když je to tam samozřejmě pro jistotu napsaný, že jo), ale pak jsem s úlevou zjistila, že jsem si to připsala dozadu. Prvním očekávaným darem je...
"Kostra ke zkoumání bez očí, protože lidi když umřou, už toho moc neviděj"

Překvapí někoho, že číslo dva už mě ani nepřekvapilo?


Tohle je totiž "Muž bez krku a bez rukou" - bližší specifikace samozřejmě chybí, protože jinak by to asi bylo moc jednoduchý a když si někdo může odnést v noci dopis zpoza okna, určitě nebude mít problém něco takovýho sehnat.
Doháje...


Znáte Winx?
Já už to narozdíl od Pupáče aspoň někdy někde slyšela, takže jsem si opravdu nemyslela, že na obrázku je maminka s prsama, co jí rostou z boků.
To v pravý ruce jsem vyhodnotila jako hřeben, takže mi nezbejvá než doufat, že se něco takovýho prodává a dá se to i učesat, protože zatím je skóre poříditelných darů 3:0 pro Kolouše.


Tady jsem vyloženě zajásala - kočárek snad v Tescu seženu i 23. prosince.
To nalevo není jen tak nějaká panenka - to je autoportrét, což se snadno pozná podle stříbrnejch náušnic. Podstatná je ovšem ta fialová sukně, která se prej musí točit.
(jsem v klidu, plán mám;)

Nevěřila bych, kolik pomaučení doživota může člověku taková vánoční pošta přinést.
Do příštích vánoc si musím zapamatovat že je potřeba
1. obálku sebrat maximálně dva dny poté, co se začne plnit, protože jedině tak se třeba nestihne tolik nafouknout
2. vysvětlit dítěti, že Ježíšek je sice kouzelnej, ale všechno asi vyčarovat umět nebude (viz Bezkrkáč a spol.)

A pokud jste dočetli až sem, určitě si zasloužíte bonus:


Jsem zvědavá, jestli někdo uhodne, co že si to vlastně ještě přeje;)

Trochu opačně

5. prosince 2012 v 7:41 | A. |  Má nechráněná dílna
1. Rozpadly se mi boty.
2. Koupila jsem si nový.
3. Zjistila jsem, že stará kabelka se k nim barevně moc nehodí.
4. Vytáhla jsem mísu.
5. Za dvě hodiny bylo hotovo.
6. Zjistila jsem, že k nový kabelce se moc barevně nehoděj starý kalhoty.


7. Mám nový kalhoty, boty i kabelku - teď mi to došlo!


Cha.
Objevila jsem recept, jak na obměnu šatníku - kupovat kabelku k oblečení umí každej. Aby to mělo ten pravej efekt, musí se to udělat přesně naopak;)