Říjen 2012

Jak zvířátka k humusu přišla

23. října 2012 v 21:38 | A. |  Tak jde čas...
Je to temný a dlouhý příběh.
Tak dlouhý, že než bych ho převyprávěla, usnu.
Takhle to přece jen bude autentičtější...


Text, osoby a obsazení - Velký zvířátkomil (s horečkou a laryngitidou, kterýma se ale zásadně nenechává omezit) osobně;)

Rok a půl?!

23. října 2012 v 21:32 | A. |  Vojtěška - technické parametry;)
Jo!
Důvod k oslavě?
To každopádně!
Tak se na to se vyfiknem:


Nalevo je zcela jasně viditelná momentální obsese - Vojtěška s pastelkama snídá, svačí, večeří, koupe se i usíná.
O to víc ho potěšilo, když zjistil, že v tom není sám:


A jak to prožívá Kolouš?
Evidentně zcela nezaujatě, apoliticky a hlavně barevně!;)



Bratr své sestry Aneb Taky umělec

17. října 2012 v 21:14 | A. |  Tak jde čas...
Když jsem se tu před pár dny zcela vědecky zabývala Kolouším přístupem k výtvarnému umění, vůbec jsem netušila, co tím způsobím. Vzhledem k tomu, že se Vojtěška už několik měsíců věnuje intenzivní nápodobě své milované sestry, mi to ale mohlo bejt jasný:


Tahle fotka je takový moje alibi, který (podle mě) zcela jednoznačně dokazuje mou nevinu.
Když jsem totiž vytahovala prádlo z pračky a poslouchala Vojtěškův monolog "Maminko, maluje Jojtíšek, maluje, ob-ázek he-kej, šikulááá", vůbec mě nenapadlo, že najdu tohle:


Aby bylo jasno, ta horní zeď je rovněž made by Jojtíšek.

Jak je vidět, mám krátkou paměť a dost rychle jsem zapomněla, k čemu že vlastně ty (kdysi bílý!) zdi doma máme.
A to mám jednu z nich denně na očích...


...nebo vlastně až dodneška jsem měla - zelenou část stvořil před třemi lety Kolouš. Vojtovi se to ale očividně zdálo esteticky nevyvážený, takže to ještě "malinko" vylepšil nalevo.

Holt, nejvyšší čas vymalovat!;)

Vytuněná kára

14. října 2012 v 20:30 | A. |  Má nechráněná dílna
Když má člověk jedinou neteř, která slaví významný narozeniny (protože první), nedá se to jen tak odbejt.
Lámala jsem si hlavu, div jsem si ji při výběru veledaru neulomila, ale vyplatilo se - každá malá holčička (a kupodivu to svého času platilo i pro klukokolouše) přece potřebuje pořádnou káru!

A protože to, co se dá sehnat se mi nezdálo dost dobrý, pořádně jsem ji vytunila:


A když frajeřit, tak rozhodně stylově:


Sice trochu prasečák (ehm;), ale nějak jsem si holt nemohla pomoct:


Vepřů mám, zdá se, nekonečnou zásobu, takže brzy určitě dojde i na Kolouše;)

Umělkyně národní

11. října 2012 v 21:36 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš oplývá mnoha talenty, ovšem ten výtvarný (o hudebním takticky pomlčím úplně;) je zatím zřejmě skrytý někde hodně hluboko.
Pořád si říkám, že to třeba souvisí s vrozenou netrpělivostí - když už se výjimečně začne výtvarně realizovat, zasedá ke stolu pevně rozhodnutá, že tam nestráví víc jak tři minuty, což téměř bezvýhradně i dodrží.
Je to doba příliž krátká na to, aby se dalo použít víc barev než dvě a zároveň dostatečně dlouhá k vylepšení hotového veledíla:


Nahoře: Maminka (to s velkou hlavou), Jolanka (to s velkým břichem) a Vojtěch (to bez ksichtu a levý ruky)
Dole: Medaile s šikovnou holčičkou, který v posledních dvaceti vteřinách přibyla vyrážka na břuchu a krev na obličeji;)

Řekla bych, že už je víc než jasný, proč jsme ve chvíli, kdy nám Umělkyně oznámila, že hodlá vymodelovat domeček s výtahem byli celkem v klidu. Že bude mít hotovo za dvě minuty, to jsme ovšem ani my nečekali.

Už už jsem se chtěl začít dojímat, když donesla první výtvor a oznámila, že "tati, udělala jsem ti srdíčko se šípem a pro maminku mám taky něco", jenže brzy jsem byla navrácena zpátky na zem:


Dostala jsem totiž "Mozek Kajla čtvjtýho, jak mu ho pjopíchli!"
(jo, ještě pořád u nás R nefrčí;)

Tak asi holt každýmu co jeho jest.
Ale na tu dvoupodlažní haciendu si počkám, já mám času dost!

Vozový park

9. října 2012 v 21:45 | A. |  Vojtěška - technické parametry;)
Původně (asi tak před měsícem, ehm;) jsem se dušovala, že konečně sepíšu seznam (to tu dlouho nebylo) všech jedenácti dopravních prostředků, který Vojtěška ovládá.
Jelikož jsem nejspíš upadla do předčasnýho zimního spánku spojenýho s totální neproduktivitou, tak už to dávno není aktuální...
Ještě v létě totiž chlapeček za nejlepší přenášelo považoval ...


...což bylo zřejmě spojeno s jeho nehynoucí láskou ke zvířeně jakéhokoli tvaru, barvy a pohlaví;)

Postupně se ovšem jeho preference zcela vykrystalizovaly a už víme, že baghhh, motoják, mutikája, kobojéja, kolo, loď, éjo, nánaňák, auto, bus (čti bagr, motorka, multikára, koloběžka, kolo, loď, éro, náklaďák, auto, autobus) a další jejich kamarádi, jejichž názvy si vzhledem k pokročilé hodině už nevybavím, jsou hadr oproti...


... Ano, ano... Ano!

Jojtíšek (to není překlep, ale autorský Vlakofilův pseudonym) totiž nejvíc na světě miluje Lak, mámo, pojede, ma-inka pojede, gagón pojede, veze pí-ek, veze kabibi, deje ma-inka - není - pič - spinká - hají, Jojtíšek pučí ma-inku, mámo koleje po-tavíme, most potavíme, deje gagón - není - p-inesu atd. až do roztrhání těla, případně mých mozkových závitů.

Aspoň mi nemusí bejt líto, že Kolouš před třemi lety dostal dřevěný koleje, se kterýma si za celou dobu hrála asi tak desetkrát v celkovém čase sedm minut.
Teď mám dny (a nebudu předstírat že je to jednou nebo dvakrát týdně;), kdy bych je s chutí vyhodila z okna.
Ale budu k sobě tvrdá a neudělám to!
(doufám;)