Září 2012

KyberJojta

17. září 2012 v 21:16 | A. |  Má nechráněná dílna
Tohle video jsem možná měla nějak zcenzurovat, nebo aspoň prostříhat, ale protože to neumím (to jsem se naučila od Pupáče - je to rychlejší, než se s něčím půl hodiny mordovat;), nezbejvá mi, než doufat, že až se na něj bude dívat

a) babička s dědou, vynechaj tu dvouvteřinovou pasáž, kde "cosi" spadne na zem (i když pořád ještě můžu předstírat, že šlo u úmyslný zátěžový test, který potvrdil očekávanou kvalitu;)

b) Kolouš, bude mít celou dobu zavřený oči a nepochopí tak, o čem je řeč (i když to bych hodně podcenila její mentální kapacitu), což je vlastně od začátku do konce nesmysl, takže si spíš musím pamatovat, že jí to nesmím pustit a basta;)


Jojo.
Dějou se věci.
Náš Kolouš je opravdu hrdou majitelkou růžovorůžovýho notebooku s Heloukity.
A že Vojtěška říká "počítač" mě vlastně ani nepřekvapuje, když ovládá i takový slova jako "ovladač" - jen tomu mlíku by už možná mohl přestat říkat Mímo;)

Děsně prakticky

17. září 2012 v 20:56 | A. |  Má nechráněná dílna
Jsem to šití pojala v létě - na víc nějak nebyl čas a když už byl, nebylo počasí;)


Pak jsem si ale vzpomněla, že mě na starý kolena začaly bavit puntíky a abych byla ještě krásnější (tak nějak doufám, že se každej koukne na uši a neuvidí kruhy pod očima, beďary, za který by se nemusel stydět ani Král aknózních pubescentů a jiný vychytávky mýho ksichtu, který se mi snad ani nechce popisovat;), potáhla jsem si dva knoflíky, přilepila a můžu machrovat:




Školkáč podruhé

5. září 2012 v 22:19 | A. |  Školka základ života
Nějak se mi to sice nezdá, ale už to tak bude - rok v háji a z bažanta je skoromazák.

Jak to bylo loni touhle dobou jsem si celkem rychle vybavila při pohledu SEM. Vítězoslavně jsme vyrazili z baráku (pravou, Štěpánku, vykroč pravou!) a po necelých dvaceti metrech to Kolouš, zcela zaujatý sledováním policajta řídícího dopravu na opačným konci silnice, nakouřil hlavou do stojanu na kola.

Letos to zvládnem s přehledem, předsevzala jsem si a připravila klíče od auta (ó jak jsem práskaná, libovala jsem si naivně;)
Nenapadlo mě, že úder tentokrát přijde z úplně jinýho zdroje.
Když už jsem si myslela, že mám vyhráno (čti všechno sbalený, děti oblečený a nahnaný do předsíně, už jen se obout), hodilo nevinné batole zcela bez varování šavli.
Natřikrát:
1. sobě na kalhoty
2. taky na tričko
a hlavně 3. mně do bot (asi za to, že jsem se dostatečně rychle neobula a zdržovala tak provoz)

Vypakovávali jsme se tudíž za hlubokomyslného řevu:
"Obuj mě, mamííí, já tam šahat nebudu, Vojta tam nablíííl!"
"Cotojecotojecotoje?" (jojo, chlapeček už říká věty;)
"To je tvoje zvracení, nešahej na to, mamííí, Vojta šahá do toho zvracenííí!"
atd.atp.

Holt, adrenalin musí bejt.


Tak aspoň že u toho focení nikdo neblil, no ne?;)
(a za rok samo zas!)

Abačů

3. září 2012 v 20:19 | A. |  Tak jde čas...
Co se stane, když se čtyři do jedný postele nevejdou?
Co by.
Do obýváku se každej večer odstěhujou matrace a spravedlivě se to rozdělí (tím myslím já v posteli;)

A co se stane, když milé matrace ráno dostatečně rychle neodnesu?
Týpý.
Co by taky jinýho.


"Mami, Vojta je malej indián a já jsem Náčelník Abačů! ...
Nééé, Vojto, sem nesmíš, sem může jenom Abačů, abys věděl!"

Holt není Apač jako Apač - některej je Abačů!;)