Duben 2012

Eastwick s.r.o.

27. dubna 2012 v 7:18 | A. |  Má nechráněná dílna
Ve školce se chystá čarodejnický rej s pečením buřtů místo svačiny.
Prej budou i pálit čarodějnici, který Kolouš "vyrobil oči, Holečkovi frňák a Adélka se jí bojí, což (Jolanka) nechápe a kamarádí radši s Kájou, kterej se nebojí ničeho, protože je velkej!"


Klobouk je z papírnictví, kouzelná hůlka z hůlky číňanský, tak aspoň že ten plášť jsem zvládla sama;)

Plyšák oslavuje!

23. dubna 2012 v 20:50 | A. |  Tak jde čas...
Neskutečný...
Přesně před rokem touhle dobou už bylo jasný, že každou chvíli budeme čtyři - a taky že jo;)


Z miminka, který samo ani nezvedlo hlavičku je dvanáctikilovej kluk jak buk, co nosí boty, má háro jako Ringo Star, miluje zvířátka, knedlíčky, svoji velkou ségru a jezdí na kolotoči!

Tak všechno nejlepší (i k tomu svátku), Buřťásku!;)

Vyčůraná

22. dubna 2012 v 15:31 | A. |  Tak jde čas...
Odcházíme z domova.
Desetkrát se ptám, jestli se jí nechce taky čůrat, abych jí nemusela za prvním bukem svlíkat.
Nechce.
Vůbec, ani trošku, prostě řekla ne, tak ne a basta.

O dvě minuty později, mnohem dřív než k tomu buku vůbec stihneme dorazit, začne (jak překvapivě) poskakovat na místě a ječet, že se jí chce strašně, ale FAKT STRAŠNĚ čůrat a nevydrží to už ani minutu.

"Joli, prosímtě, děláš si ze mě legraci? Před chvilkou jsem se tě ptala, ne?"
"Ale mami! Čůrat se ti přece chce, až když se naplní mochýř - no a mně se prostě naplnil právě teď!"

Ještě že můj mochýř byl v tu chvíli prázdnej.
Jinak nevím, jak by to dopadlo;)

Skororok

20. dubna 2012 v 19:57 | A. |  Má nechráněná dílna
Oslavy Vojtěškova velkolepého životního jubilea jsou za rohem - chystáme dary!
Z miminčí deky nám pomalu vyrůstá, nejvyšší čas pořídit novou:)


Jolanka Vojtěškovi namalovala obraz, kterej mu schovám, protože až se stane prezidentkou, prodá ho její brácha za velký prachy a bude z něj ještě lepší partie než už je;)


*Kdybyste si mysleli, že někam jdeme, tak nejdeme - ležíme totiž v posteli (jak je zcela jasně vidět) a to, co jsem původně mylně považovala za kožní výrůstky, případně čepice, se ukázalo být polštářema. Já mám hranatej a ona kulatej.

Jen doufám, že až Vojta tenhle veledar rozbalí, pochopí to rychlejc než já!;)

31,7

18. dubna 2012 v 17:07 | A. |  Tak jde čas...
Kdykoli jsem se pokusila doběhnout tramvaj, chrlila jsem krev až na konečnou. Když jsem si několikrát málem urvala plíce proto, že jsem se řítila za devítkou, která se ukázala být šestkou, připadně osmičkou, došlo mi, že potřebuju brejle na dálku. Krikeťákem jsem nikdy nehodila víc než dvacet metrů, medicinbal jsem ani neuzvedla, natož abych s ním někam vrhala, při skoku do dálky jsem málem nedoskočila ani do pískoviště a 1500 mětrů jsem taky neuběhla, maximálně tak nějak napůl...

Jolanka nedávno zuřivě fandila dědovi, kterej se už podruhé neohroženě postavil na start pražského půlmaratonu. Co, postavil, on ho dokonce uběhl! Cejtila se příšerně dotčená, že nemůže běžet taky, co prej je to za závody, kam nesměj děti?!

Ani jsme netušili, že brzo dostane příležitost ukázat, co se v ní skrývá. Na startovní čáru běhu na sto metrů pro závodnice ročník 2007 a mladší se seřadilo jedenáct borkyň. Kolouš si nadšeně přišpendlil číslo, rozhýbal svaly a zuřivě vyrazil, přičemž se stihl i zářivě usmívat a mávat fanouškům. Kdybysme nepodcenili instrukce "doběhni na cílovou čáru", který si vyložila tak, že přesně v cíli musí zastavit, finiš by možná proběhla, místo prošla;)

A jak že to teda dopadlo?


Je to prostě frajerka!
Ale očividně ne po mně;)

Nekojenec

16. dubna 2012 v 8:54 | A. |  Tak jde čas...
Po roce a třičtvrtě jsem si uvařila NORMÁLNÍ, čímž myslím FAKT SILNÝ kafe! Úplně se mi blahem zkroutily palce na nohou, tudíž je to událost rozhodně zaznamenáníhodná a ne že ne;)

Naše miminko, který devět měsíců předstíralo astmatickej záchvat, kdykoli se v jeho zorném poli objevila lžička s jídlem, se nám rozjedlo. No, rozjedlo, abych byla přesnější - rozežralo. Vojtěka je holt gurmán a svéráz, proto nehodlá ztrácet čas postupným ochutnáváním jednotlivých potravin, nebo nedejbože pojídáním rozmixovanýho čehokoli!

Kdyby mi někdo řekl, že takhle budu někdy krmit SVOJE dítě, zavolala bych na něj záchytku;)

Z prsa se stal usínací plyšák, kterýho je potřeba několikrát za noc ožužlat a ze mě zombík, kterej se už KURŇAFIX prostě potřeboval vyspat. Proto jsme s Koloušem opustily rodné stavení a na dvě noci se nasáčkovaly k babičce (moc dobře vím, jak jsem měkká a kdybych ho v noci slyšela brečet, vystřelím jak raketa a nakojím ho, ať chce nebo ne;)

Po třech dnech můžu směle prohlásit, že nekojím.
Miminko po tom ani nevzdechne a mnou očekávaný problém nenastal.

Narozdíl od Vojty si moje pravý prso nemyslí, že přišla ta správná doba a přestat kojit očividně nehodlá. Zvětšilo se zhruba do rozměru bowlingový koule (má i podobnou hmotnost) a vyčítavě na mě kouká ze vzdálenosti zhruba třicet centimetrů od hrudníku. Jestli jsem se před pát dny jako oživlá mrtvola cítila, tak teď už tak i vypadám...nebo možná spíš jako nějaká hodně asymetrická postava z Hvězdných válek.

Od rána jsem vypila asi litr šalvějovýho čaje (zaručená babská rada na zastavení laktace), sežrala půl tubičky homeopatických kuliček (určeno k témuž účelu), medicinbal jsem obalila kilem tvarohu a zadusila plínou a teď tu sedím, jednou rukou si mačkám kloub mezi palcem a ukazováčkem na noze (protože co kdyby na tom shiatsu něco bylo;) a říkám si, že za to kafe to prostě stojí!;)

Au-ko!

3. dubna 2012 v 10:56 | A. |  Tak jde čas...
Ne.
Nehodlám dělat reklamu nejmenovanému aukčnímu portálu a už vůbec nejsem dyslektik;)

A o co teda jde?
Věděli jste, že Bába, Máma, Nána, Kaká, Hafhaf a Hamham jsou slova tak akorát pro blbečky?
My ne.
Ale máme doma někoho, kdo si o tom myslí svý.


Jojo, takhle nějak vypadá;)

Au-ko!
Tak pravil Vojtěška při nastupování, vystupování a ještě asi tak stokrát mezi tím - okolo jich totiž projíždělo dost a dost a na každý bylo potřeba přesně zamířit ukazováčkem.

Ve dvě v noci si vzpomněl, že se něco zásadního naučil. Neváhal si sednout na postel a nadšeně vřeštět "Au-ko! Au-ko! Au-ko!"
Já mám samozřejmě radost, že umí první "pořádný" slovo, ale že by mi to musel tak sveřepě opakovat až do tří do rána, to snad ani nebylo potřeba (leda že by mě prokoukl a pochopil, že co se mi neřekne víc jak třikrát, to holt zapomenu;)