Březen 2012

Roajalistka

27. března 2012 v 15:38 | A. |  Tak jde čas...
"Já jsem královna, Vojta král, ty naše kuchařka a taťka chůvoň!"
"Co že je taťka?"
"Přece chůvoň - to je klučičí chůva, chápeš?"

Už jo;)

Kulatka

27. března 2012 v 9:32 | A. |  Má nechráněná dílna
Leze na mě jaro.

Místo abych umyla okna, usoudila jsem, že už jsem si dlouho nepořídila nic novýho.
A kulatýho už vůbec ne (když nepočítám takový ty visací vonítka do záchodu, který ale zase nejsou jen pro mě, že;)


A můžu machrovat - koneckonců je přes rameno, takže i při mytí oken bude praktická;)




Hádankářka

27. března 2012 v 8:45 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš je hádankovej expert. Nejen že rozklíčuje téměř všechny záludnosti typu Má to čtyři nohy, kopyta, rohy a dává to mlíko, ale mnohem větší dokonalosti dosahuje ve vymýšlení vlastních rébusů.

A protože nikdy není pozdě na to, trochu si nabrousit intelekt, dvě nejzáludnější hádanky si můžete na vlastní kůži vyzkušet sami:

1. Je to tlustý,leze to po zemi a žere to drobečky.

2. Bydlí to v ledničce, nemá to vůbec žádný voči a jí se to lžičkou.

Tak schválně.
Co to je?!;)

Knihomoli

24. března 2012 v 22:38 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš a Vojtěška jsou si tak neskutečně povahově nepodobný, že nad tím musím neustále žasnout.
Když jsem ale zapátrala ve své značně děravé a chátrající paměti, uvdědomila jsem si, že nějaká ta podoba (kromě tý vizuální, kterou vidí kdejaká cizí babka na ulici;) tu přece jen je:


Společná záliba holt tuží kolektiv.
(a taky je vidět, že jsem ve svých zásadách pevná - tu knihovnu prostě nepřemístím a bastafidli!;)

Bontón alá Kolouš

24. března 2012 v 22:26 | A. |  Školka základ života
"Mami, může k nám přijít Mareček na návštěvu?"
"Joli, to asi ne, dyť ani neznám jeho maminku."

o dva dny později

"Mami, Mareček mi řekl, jak se jmenuje jeho maminka!"
"Hmm."
"Jmenuje se Sojková!"
"Hmmm."
"Mami, tak už k nám může přijít na návštěvu, když už ji známe?!"

Hmmmm.
Co na to taky říct jinýho?;)

Co je to láska?

15. března 2012 v 17:00 | A. |  Tak jde čas...
To ví nejen Petr Novák, ale i Vojtěška:


A že to není jen tak nějakej flirt snad ani nemusím dodávat;)

Pro klid cokoli!

13. března 2012 v 8:49 | A. |  Tak jde čas...
Neustále se vylepšuju a zdokonaluju (není nad to se pochválit, líp to stejně nikdo jinej neumí a neudělá;) v disciplíně zvané jak se snadno, rychle a hlavně na dlouho zbavit spraťouchů.

Jen si říkám, jestli tohle už není moc velkej Punk i na mě;)


Spíš ne.
Dvacet minut klidu má prostě úplně jinou hodnotu než čistá vana, no;)

Kolouš slaví MDŽ!

8. března 2012 v 14:21 | A. |  Má nechráněná dílna
No fakt!

Ráno přišla s velkým problémem:
Evelínka nosí do školky JTĚNKU a ona žádnou nemá a děsně ji počebuje!
Chvíli jsem zapochybovala, že třeba ještě spím. Po kontrolní otázce, jestli to myslí vážně, když rtěnky jsou pro holky a kolouším ujištění, že "to já přece vim, já chci nějakou POŘÁDNOU klučičí" bylo jasno. Jolanka vyfasovala vanilkovej jelení lůj, napatlala si pusu a půlku ksichtu a šťastná jako blecha vyrazila do školky.

Na odchodu mi nezapomněla sdělit, že teď ještě potřebuje
kosmetickou taštičku (!),
aby jí prej Vojťa ten zázrak nesežral.

Ze samý radosti, že se v ní probudilo něco holčičího a tudíž si k MDŽ zaslouží hodnotný dar, jsem sedla a ušila:


Vojtěška je nad takový přízemnosti povznesen, takže si radši během tý šicí půlhodinky strkal hlavu do krabice, vykřikoval Hamham, řval u toho smíchy a já s ním - holt spokojenost na všech frontách;)

#19 Naučit se upéct medovník, tiramisu a cheesecake (1/3)

6. března 2012 v 10:01 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Při své denní spotřebě sladkostí jsem nevyhnutelně musela dospět do bodu, kdy se mi sortiment přilehlé Jednoty přejí. Ono točit skoro rok dokola Margotku, Kaštany a Banánky v čokoládě přece jen není až tak velký vzrůšo. Změna je život, řekly jsme si s Koloušem a upekly náš první Čízkejk v životě:


Vzhledem k tomu, že jsme nic nepřipálily, nesrazily, ani jinak neznehodnotily a navíc jsme se všichni oblizovali až za ušima, můžu směle prohlásit, že mise byla splněna.
A protože recept vznikl náhodnou syntézou několika bleskurychle vygooglených návodů a tudíž je nedohledatelný, píšu si:

Nakoupily jsme:
1. tři kostky Lučiny
2. dva polotučné tvarohy ve vaničce (sakumprdum i se sýrem zhruba 600 gramů)
3. čtyři vejce (z jednoho jen žloutek)
4. 250 g moučkovýho cukru
5. dvě balení tmavých Bebe sušenek (celkem 250 gramů)
6. půlka másla
7. jeden citron
8. dvě zakysaný smetany

Jak na věc?
1. Sušenky jsme daly do pytlíky a válečkem rozmlátily na padrť.
2. Rozpustily jsme máslo, smíchaly ho se sušenkovou drtí a daly na chvíli do ledničky.
3. Dortovou formu jsme pořádně vymastily máslem a dno pro jistotu ještě vyložily pečícím papírem, načež jsme do ní nasypaly sušenkovou hmotu. Dnem skleničky ji Kolouš pořádně umačkal, aby zatuhla a nebyla šišatá.
4. Do mixéru jsme daly všechny Lučiny, jeden a půl vaničky tvarohu, cukr a vejce. Pupáč s velkou radostí a ochotou (cheche) všechno pěkně ručně ušlehal.
5. Krém jsme nalily na korpus a vzniklé veledílo zamířilo do vyhřáté trouby.
6. Na 160° jsme to pekly asi 40 minut - jakmile se do formy ťuklo lžičkou a hmota se rozklepala podobně jako želé, bylo hotovo.
7. Nechaly jsme vznikou nádheru ještě tak půl hodinky dojít v teplý troubě a pak ji šouply do ledničky.
8. Na závěr se smíchaly zakysané smetany z kůrou a šťávou z půlky citrónu, čímž jsme výsledný produkt potřely a pak už jsme se jen nezřízeně narvali k prasknutí -

- takže směle do toho - když jsme to zvládly my, je to víc než snadný!
A dobrou chuť!;)

Rosteme!

1. března 2012 v 8:54 | A. |  Tak jde čas...
Všichni.


Vojtěška těžkne před očima a vynést kočár i se živým závažím do schodů k domovu už nezvládnu ani já, rodná to Arnoldova sestra. Vytáhli jsme tudíž golfky - už je holt velkej kluk a navíc mu ta červená barva ladí nejen s bundou, ale i s tvářičkama;)

Jolanka roste nejen do výšky. Včera vyfasovala stovku, sama si došla do sámošky, vybrala si džusík, zaplatila, nechala si vrátit drobný, poděkovala, rozloučila se a náležitě pyšně vyšla ven, odkud jsme s Pupáčem celou akci skrz výlohu pozorovali. Že jsme zamáčkli slzu dojetí nad tím, že už dávno není mimino a my jsme teda zřejmě taky pěkně zestárli, to asi ani psát nemusím;)

Pupáč vyrostl z džínů, ale maká na tom, aby se do nich zase zcvrknul (teď teda jen doufám, že neporuší své zásady a nenapadne ho, aby se po dvou letech podíval na blog;) a jsem se už definitivně pomátla, porušila veškeré své zásady a založila si profil na Facebooku! Protože je to událost velkolepá, zaslouží si ještě podrobnější rozbor, ke kterýmu se už dlouho chystám...
Tak budu doufat, že se mi to ještě dneska podaří - a až to bude, určitě to poznáte;)