Únor 2012

Výchovný výtvor

27. února 2012 v 20:59 | A. |  Má nechráněná dílna
Zbyly mi tu nějaký nevyužitý zbytky z veleslavného kapsáře:


Protože už se nemůžu dívat na Kolouší stravovací návyky a zároveň nemám sílu jí cepovat a sekýrovat, rozhodla jsem se pro pozitivní motivaci:

Ze zbytků jsem ušila obdélník...


...pořádně jsem ho přišila na termolín, na což se Vojtěška snažil nekoukat, ale přecenil maskování (nebo možná spíš podcenil vlastní rozměry;)


Nakonec jsem to celý podšila, otočila naruby, znovu nějak prošila, obšila atp. až vzniklo:


Anoano,
velice správně - výchovné prostírání pod drobící papuli.

Vzhledem k tomu, jak byl Kolouš nadšen, se mi chce naivně věřit, že si bude aspoň pár dnů dávat na to svoje bryndání, drobení a podobný prasení bacha:)

Uvidíme;)


Vzhůru nohama

23. února 2012 v 9:24 | A. |  Má nechráněná dílna
Jak si tak šiju ty tašky, říkala jsem si, co se stane, když ji otočím?


Když už je na kuchyňským stole, tak se sem tam nějakej ten maskovací manévr prostě hodí;)


A z toho plyne, že kabelka nadělá spoustu parády i vzhůru nohama;)

Do prkna...

21. února 2012 v 9:19 | A. |  Má nechráněná dílna
...jsem se chystala obout už hodně dlouho!

Jak je vidno na obrazové dokumentaci, potřebovalo to jako prase drbání.
* ne že by mi babička filantropisticky (zřejmě neexistující výraz, ale nemám morál na to, abych si to někde zjišťovala;) nevěnovala potah s výhružnými fotkami zašedlých triček, které nikdo nikdy nevypral v Tixu, ale děsně šikovně jsem ho propálila a tak se nedalo nic dělat *

Flákla jsem s ním na zem, obkreslila, vystříhla, zašila tunýlek po celým obvodu, navlíkla provázek a tradá, bylo po všem:


Když už člověk žehlit musí, tak to aspoň není potřeba brát tak seriózně, ne?;)

O opuštěné lampě a její partě

20. února 2012 v 20:01 | A. |  Má nechráněná dílna
Kolouš na víkend odjel a mně ta lampa najednou připadala taková nějaká opuštěná. V kombinaci s přebytkem volnýho času a vyspávajícím Vojtou z toho vznikla úplná lampová rodina!;)


Pak se ale přihodila hrozná tragédie!
Látka došla.

Naštěstí se brzy vrátila Paní Dekorace, takže když budu mít zase roupy, nainstaluju si tam ji.
Asi nějak takhle:


Teď už to opuštěný jen tak nebude, za to dám klidně Pupáčovu ruku do ohně;)

Býložravec, masožravec, všežravec a ?

20. února 2012 v 10:37 | A. |  Tak jde čas...
Simulujeme nedělní oběd.

(napsala bych obědváme, ale vzhledem k tomu, že jednou rukou krmím Vojtu mlátícího o stůl telefonem, kterej by Pupáč rád používal dýl než týden, takže se mu ho marně snaží vyrvat, zatímco okřikuje Kolouše, vřeštícího, že kosti jíst nebude a pít chce jenom mlíkooo, by to nebylo tak úplně výstižný;)

Protože mě zajímá, co bude v případě, že to jídlo všichni ve zdraví přežijeme, snažím se zjistit, jaký jsou plány:

"Takže jdeš plavat, nebo ne?"
"Asi si půjdu radši lehnout, se mi nikam nechce..."
"A neni to škoda?"
"Mami, prosímtě nech ho!" praví Paní Přechytrálková důležitě. "On je prostě spánkožravej!"
"Co že je?!"
"Spánkožravej!"
"A co to znamená?" zjišťuje Pupáč ostražitě, aby náhodou nebyl nařčen z nějakých podivných praktik.
"To znamená, že až sežere všechno, co má na talíři, musí jít spát!" uzemňuje nás Kolouš.

Já jsem evidentně taky spánkožravá, jen mi k tomu tady nějak chybí prostor nebo co;)

Hodinová klukosukně

20. února 2012 v 10:15 | A. |  Má nechráněná dílna
Kolouš se zamiloval do letadýlkový látky.
Já dělala čistku ve skříni (samotnou by mě to teda nenapadlo, ale když už Vojtěška naznal, že otevřený šuplík je potřeba vyprázdnit až do dna, využila jsem situace;) a našla jsem spoustu zajímavých věcí... třeba dávno oplakanej kabel k foťáku, kus čokolády osídlenej zajímavou mikroflórou, která se i tak trochu pohybovala, nebo spoustu růžovýho oblečení (kde se tam vzalo?!)

Taky zánovní džíny, který měl Kolouš asi dvakrát na sobě, protože po oblečení vypadala jako by měla buď velký problémy s prostatou, nebo rugbyovej balón mezi nohama...

Vyhodit mi je tak nějak přišlo líto a shánět holčičku se zmutovanýma varlatama by asi taky byla ztráta času, tak jsem je ustříhla a helemese!


Sice sukně, ale letadlová, tudíž vzata na milost i u nás:


Jen ten Vojta nějak nemá smysl pro estetično a usoudil, že všechno vidět nemusí;)

Ušila jsem lampu!

17. února 2012 v 15:10 | A. |  Má nechráněná dílna
Kolouš usnul.
(vzhledem k tomu, že byly dvě hodiny odpoledne, bych měla začít asi jinak, takže znova)

KOLOUŠ USNUL!!
A Vojtěška taky!
(dobrý, už to nebudu zdržovat, ale holt je to pro mě taková událost, že si to musím říct víckrát, abych tomu uvěřila;)

Jak jsem ji tak pozorovala, něco mi tam furt nesedělo (kromě toho, že byly dvě hodiny odpoledne, ale to už jsem asi říkala;)
A protože taková nenadálá spousta volnýho času mi úplně rozhodila mozek, během deseti vteřin jsem to měla:


Divná, ne?
(když na ni teď koukám, tak se mi to až tak hrozný nezdá, ale už je pozdě;)

Protože jeden nikdy neví, jak dlouho taková odpolední siesta může trvat (mé zkušenosti jsou v tomto ohledu víc než chabé), rychle jsem to přeměřila, ustříhla...


...podlepila něčím pro zpevnění...


..sešila...


...a protože jsem děsně technicky založená a na koumání jak to všechno upevnit bylo málo času...


...řekla jsem si, že tyhle růžky na přilepování fotek budou stačit;)

A fakt stačily:


Chachá!

A zlatej hřeb?
Během celý akce Lampa se nikdo neprobudil!
Hned se mi na ně líp kouká:


(myslím tím na Kolouše i tu lampu, jak jinak;)

Takže kdybyste se čirou náhodou potřebovali realizovat, hurá na věc - je to jednoduchý jako facka!


Aktuálně akutně...

17. února 2012 v 9:45 | A. |  Tak jde čas...
...potřebujeme tip na knihu!

Představuju si něco mezi Ottovým Slovníkem a Nejlepší encyklopedií - oboje vlastníme a ukázalo se to být krajně nedostačujícím.
Po sáhodlouhých rozjímáních nad původem, složením a budoucím osudem mléčných zubů jsme se přesunuli z huby pod kůži:


"A já ti říkám, že tam nemám žádný destičky, ani krevničky! Ani bílý ani červený a basta!"
"Joli, fakt je tam máš, to má přece každej..."
"Ale já ne! Já tam mám červenou ponorku! Tak už se pořádně koukni a uvidíš, že v mojí ruce žádný desky nejsou!"

?!
Mám naléhavej pocit, že minimálně dvě desky někdo nainstaloval do mojí hlavy a už několik hodin s nima pro zábavu bouchá o sebe.
(Zhruba takhle: BuchBuchBUCH! )


Neznáte náhodou knížku, která by srozumitelně (a pokud možno i obrazově) vysvětlila skoročtyřletýmu umíněnci, jak funguje lidský tělo?
Prosím, prosím...Buch buch buch...
;)

Dýdžej Voj-tech live!

16. února 2012 v 14:39 | A. |  Tak jde čas...
Sledujte zejména práci s anténou a smysl pro rytmus;)


(prudícího důchodce v pruhovaném tričku, na kterýho je to moc nahlas a výběr hudby nekomentuju;)

Co jsme nutně potřebovali?

16. února 2012 v 9:27 | A. |  Má nechráněná dílna
Ondřejda kapsář...


...Kubíček bunkr...


...Theošek klóbrc...


...a já diář, kterej nebude sociální hned na první pohled...


...tak jsme si to holt museli ušít, no;)


O chorobách ponašimu

15. února 2012 v 13:54 | A. |  Tak jde čas...
Nemocný děti jsou...
...prostě nemocný děti!
(sledujete tu sebecenzuru?;)

Jolanka aspoň dostala příležitost říct si panu doktorovi o novýho dinosaura ("Prosímtě, můžeš mi dát nový tetování, když to starý mi mamka zlikvidovala?!")

Taky se v rámci boje s nudou naučila ovládat myš a potažmo počítač líp, než obě babičky dohromady. Paří zásadně cizojazyčné hry a v závislosti na tom, který rodič je zrovna po ruce si přepíná mezi francouzštinou a angličtinou (umí i českou, polskou, tureckou a japonskou vlajku, ale tyhle možnosti zrovna Boowa s Kwalou nenabízej;)
Pokud hned nepronikne do podstaty daného úkolu, zcela seriózně se rozčiluje a výkřikama typu "Tohle já nemůžu akceptovat!" připomíná svého drahého tatínka čím dál tím víc;)

Vojtěška se nám pomalu, ale jistě rozjedl:


Civilizovaný stravování to teda připomíná opravdu hodně vzdáleně - spíš zkoušku Národního divadla na mé straně a gymnastický tréning na Vojtově, ale co, účel světí prostředky, ne?


Taky pije kafe a vyklízí myčku a celkově nám nějak strašně vyrostl;)

Takže když to tak vezmu kolem a kolem, až na ty blbý horečky se máme pořád fajn;)


Surikata, náš vzor!

14. února 2012 v 20:34 | A. |  Tak jde čas...
Podobnost čistě náhodná?;)


Vojtěška sice sedět umí, ale když dojde na lámání chleba, vždycky si holt radši klekne.
Takhle nějak;)