Leden 2012

Něco na tom šití je!

30. ledna 2012 v 8:30 | A. |  Má nechráněná dílna
Na Mary teda taky, ale ta ať mi do toho teď nekecá.
Řekla bych, že můj zákonitý choť není jedinej, kdo nechápe, co na tom vidím.
Abych pravdu řekla, taky mi to dlouho trvalo pochopit, ale už jsem na to kápla!
Mě totiž baví, že ráno mám zhruba něco takovýho:


(jo, to kafe je fakt třičtvrtělitrový a rozhodně nebude jediný, ale když ráno začíná dřív, než se otevřou brány Kolbenky, jinak to nejde;)

A odpoledne to zevnitř vypadá takhle:


Že největší satisfakce přichází naruby, to asi ani dodávat nemusím, ne?






Mluvka

30. ledna 2012 v 6:20 | A. |  Vojtěška - technické parametry;)
Co logicky MUSÍ jako první vyslovit batole, který

  • se i v devíti měsících výhradně kojí
  • jakéhokoli pokrmu pozře bez ksichtů tak maximálně padesátinu doporučovaného množství a
  • i když má doma všechny lahvičky světa, neumí se napít jinak než z prsa
?!

Přece "ÁÁÁ-HAM"!


A co musí jako správnej kecka začít nosit?;)

Zakázková výroba

25. ledna 2012 v 5:55 | A. |  Má nechráněná dílna

Peněženka teda byla vlastní iniciativa, ale přece si nerisknu, že mi nebude mít z čeho zaplatit;)


Fakt je, že teď to vaří samo;)

Čeho není nikdy dost?

23. ledna 2012 v 8:41 | A. |  Má nechráněná dílna
Kromě kosmetických taštiček?


No jasně!
Přece ty zbytky nevyhodím, no ne?;)

Umřelej

23. ledna 2012 v 8:39 | A. |  Školka základ života
Ve školce visí nástěnka a na nástěnce papír O čem si tento týden povídáme. Dneska jsem zjistila, že téma jsou ptáci a že školka dokonce vyrazí krmit labutě.

Na chodníku leží rozpláclej holub (nebo spíš něco, co dřív bejvalo holubem). Dělám, že ho nevidím, protože tuším zradu, ale je mi to na nic.

"Hele, mami, přesně o tom jsem mluvla ve školce, o tomhle umřelým ptáčkovi!"
"Aha, hm, ehm, no a co si o něm, prosímtě říkala?!"
"No že ho sežral pes, to je jasný!"
"Proč zrovna pes?"
"No protože ptáčci maj vevnitř kostru a psi maj přece kosti rádi, ne?"

Tak anatomie by nám šla, potravní řetězec rovněž.
Jen nevím, jestli si to povídání o ptáčkách paní učitelka představovala zrovna takhle!;)

Pořádnej bunkr

21. ledna 2012 v 16:00 | A. |  Má nechráněná dílna
Když novou postel, tak pořádnou, řekli jsme si a koupili...


Taky vám připadá, že tomu NĚCO chybí?
Mně totiž jo.
Jakmile jsem narazila na tohle:


Bylo jasno
a
vznikl...


...tramtadadá...


..prostě pořádnej kus v soukromí, který je často k nezaplacení (hlavně pro rodiče, že;)

Kérka

16. ledna 2012 v 13:10 | A. |  Tak jde čas...
Sestřička u našeho pana doktora je pokroková žena. Hodným dětem nedává obrázky, ale tetování.
Navíc s dinosaurem, což její kredit rázem navyšuje o další desítku bodů.

Jolanka má bohužel tu smůlu, že její matka je poněkud zaostalejší.
Tak se stalo, že jí přinutila na ještě mokrou kérku navlíknout hned tři rukávy (košilka ho naštěstí nemá, ale i takto zanedbatelný počet svršků stačil k tomu, aby bylo dílo zkázy dokonáno).

Po příchodu domů jsme objevily hrůzostrašnou věc - dinosauří hlava zmizela kamsi do textilního pekla!
Abych spáchanou škodu nějak odčinila, domalovala jsem jí tam fixou, kterou jsem ovšem neprozřetelně neuklidila a odebrala se přebalovat malýho posránka.

Co se nestalo...


"Víš, mami, já si tam ještě musela dopsat, že
To je Jolančin Dinosaurus a nikdo ho nesmí ničit!"

?!
Očividně už jí došlo, že maminka co si nenapíše, to zapomene;)

Je budoucnost nejistá?

13. ledna 2012 v 22:37 | A. |  Tak jde čas...
"Vojto, a víš ty co bude, až budeš velkej jako tvůj taťka a já budu velká jako maminka?"
"Grrbrr-uga-uga-brrr"
"No ty budeš chodit do práce a já se budu doma starat vo mimina, přece!"

Je potřeba k titulnímu dotazu něco dodávat?;)

Do kapsy!

10. ledna 2012 v 9:36 | A. |  Má nechráněná dílna
Nezbytně nutná a vrcholně potřebná (ehm) věc pro každou malinkatou (i větší) holčičku je tu:


Zatím by se tam sice možná vešla sama, ale jen co trochu povyroste určitě pochopí, že rozžvejkaný žvejkačky, otevřený fixy, modelínový koule, šlupky od mandarinek a poprděný spoďáry se líp ukrýt nedaj!;)


A aby bylo polštářovacímu šílenství učiněno zadost, nemohl holt chybět ani tentokrát;)


# 55 nechat udělat novou rodinnou fotku

10. ledna 2012 v 9:29 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Kupodivu není jen jedna a co víc, minimálně na dvou nevypadáme jak chovanci ústavu pro duševně nedovyvinuté...i když ty děti jsou prostě tak nějak fotogeničtější;)


Malá, tedy osamělá

6. ledna 2012 v 21:20 | A. |  Má nechráněná dílna
Zcela zapadá do divočinové koncepce posledních dnů (že by nějaká souvislost s novým rokem?!;), ale jinak je jedinečná zejména svými rozměry - takovýho prcka jsem si už dlouho neušila...


Úplně jsem si libovala, že je to konečně kabelka, do který se vejde maximálně půllitr vody, peněženka, mobil, klíče a knížka rozumných rozměrů.
Jedinej, kdo byl při jejím dokončení po ruce si pak vyslechl, že s sebou tímpádem nepovezu ANI JEDNU plínu, žádnou mrkvičku, lžičku, bryndák, krém na zadek a už vůbec ne vlhčený ubrousky nebo náhradní oblečení, protože se mi to prostě nevejde...


Řekla bych, že se mi ho, chudáka, podařilo vyfotit ve chvíli, kdy mu došlo, že absence veškeré výše uvedené výbavy znamená i zcela osamělou maminku.
To znamená bez dětí.
A vzhledem k tomu, že naše děti jsou (zcela objektivně a nezaujatě) nejchytřejší na světě, mám jasno - brzy si spočítá, že když bude pokračovat ve svém neustále-se-jen-a-jen-kojím-a-NIC-jinýho-nežeru trendu, půjdu sama maximálně do sámošky pro mlíko a milou kabelku můžu pěkně zahrabat někam na dno skříně.

A to mám za to, že se chlubím komu nemám;)

Evoluce v kostce

5. ledna 2012 v 20:20 | A. |  Tak jde čas...
Vzhledem k úctyhodným rozměrům našeho (stále -z mé strany teda už tak trochu nedobrovolně- výhradně kojeného) miminka jsem byla ještě poměrně nedávno úplně v klidu.
Vojtěška se tvářil zcela neškodně a nejspokojenější byl, když mohl někde v klidu ležet na břiše a ládovat se drobečkama, smetíčkama, nitěma nebo čímkoli zajímavějším než je mrkev, brambora, brokolice, jablíčko, banán, kaše, rohlík, piškot, křupka, nebo nedejbože maso!

Jakmile si začal klekat, trošku mou víru v jeho pohodlnost sice zviklal, ale stejně jsem se pořád utěšovala tím, že takový tlustý tělo jen tak nerozpohybuje a bude pěkně dál moje rozvážná buchtička. Podraz v podobě sezení jsem se v povznesené štědrovečerní náladě rozhodla považovat za pozitivní změnu a malovala jsem si miminko, který pěkně hačá s knížkou u maminky a ani nedutá.


Chachá.
Jak jsem stará, tak jsem naivní:


Z toho plyne hned několik poučení:

1. Vojta asi těžko bude kdy probíhat pod stolem, jako to dělala jeho rodná sestra blahé paměti v době, kdy se naučila chodit, protože se tam nevejde už teď.
2. Mimino, který dvě hodiny spí se vážně dokáže úplně potichu vyplížit z postele a klidně si ve stoje Áchá a Jůchá opřený o postýlku, na kterou budeme chca-nechca muset znovu přimontovat boční stěnu, protože tyhle jeho záškodnický akce by taky nemusely dobře dopadnout

a hlavně
3. Co je tlustý to nemusí bejt nutně i pomalý
(což ale o maminkách tak úplně neplatí;)



Polštářománie,

5. ledna 2012 v 18:23 | A. |  Má nechráněná dílna
která začala pár hodin před Štědrým dnem (proč asi;)


a která se pro svou příbuznou Taštičkománii do budoucna zřejmě stane velkou a nebezpečnou konkurencí;)

Maminka má ráda divočinu

4. ledna 2012 v 13:42 | A. |  Má nechráněná dílna
Proto holt některý látky prostě nemůže dát vůbec, ale VŮBEC nikomu a zároveň je nemůže nechat jen tak ležet ve skříni, i kdyby neměla už nikdy spát;)

Peněženka se vždycky hodí, aspoň nemusím mít výčitky, že z jejího oslintávání Vojta chytne přinejmenším škrkavky, jako to bylo u tý starý;)


Taštičkovou úchylkou trpím už dávno a jak se zdá, měla bych si na to zvyknout, protože některých osobnostních defektů se člověk jen tak nezbaví


No a pak tu máme pouzdro na mobil, který bylo absolutně nutný proto, aby i ten novej chudák neskončil ve spárech slintajících hlodavých (a možná i hladových) kojenců, na což doplatil jeho růžový předchůdce (budiž mu země lehká!)


A to ještě zdaleka nekončím;)

Příběhy vánočního šílenství

3. ledna 2012 v 17:00 | A. |  Má nechráněná dílna
Vánoce žeru.
Projevuje se to tak, že začátkem prosince nastupuje maniakální fáze, během níž vymyslím tisíc těch zaručeně ideálních darů pro celé okolí (včetně prodavaček z Jednoty), nadšeně sepíšu několik A-čtyřkových seznamů s podrobnými plány příprav, koupím hajzlpapír se sobem, sníh ve spreji na okna a dvacet druhů těch nejdivočejších zdobítek na cukroví.

Zcela vyčerpaná následně usoudím, že jsem se asi trochu zbláznila, když do vánoc zbejvaj tři týdny a že je tudíž času dost, že prosinec je vopruz, protože je nejen zima, ale neustále i tma a začnu shnánět katalogy na letní dovolenou, abych se aspoň v duchu trochu ohřála.

Zhruba kolem patnáctýho mi začne docházet, že jsem se zcela tradičně přecenila a jestli stihnu zrealizovat aspoň desetinu všech velkolepých plánů, vezmou mě bez přijímaček do Bradavic, protože jakožto běžnej smrtelník nemám šanci...

Protože mám ale takovou blbou vlastnost, že když už si něco vezmu do hlavy, nedostanu to ven, dokud není hotovo, nevzdala jsem to ani letos.

Řekla jsem si, že fotky na kalendáře, trička a hrnečky už jsou přežitek a vytasila mnohem těžší kalibr:


Natiskla jsem je na fólie, nakoupila látky a...


...jak je mým dobrým zvykem, všechno jsem rozstříhala na prvočinitele (což, jak vidno, se setkalo s velkým ohlasem malého záškodnického pomocníka;) a aby nebyla nuda, zase jsem to pěkně sešila dohromady:


Že jsem asi fakt tak trochu megaloman, jsem si hořce uvědomila už ve chvíli, když jsem se celou nádheru snažila narvat do stroje. Vzhledem k přítomnosti dvou nezletilých osob jsem si nemohla ani nahlas od srdce ulevit, ale moje hyperaktivita s blížícím se finišem dosahovala svého vrcholu, takže jsem se nevzdala a...


... tramtadadá, deka byla mezi námi:


A teď kontrolní otázka:
Co udělá někdo, kdo trpí předvánočním šílenstvím, místo toho aby se poplácal po rameni a dal si šicí pauzu?

Správně.
Ušije ty deky rovnou dvě!
(a navíc je tak zblblej, že si tu druhou zapomene vyfotit;)

#89 pořídit aspoň základní vybavení domácí lékárničky

1. ledna 2012 v 10:07 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Do Nového roku se spoustou nových léků:


Koneckonců, už bylo na čase - z empirických pozorování je totiž zcela evidentní, že
čím víc léků má člověk doma,
tím míň stoná
(což je navíc skoro báseň, no ne?;)

#57koupit si krém na stárnoucí ksicht a každý den se mazat

1. ledna 2012 v 9:22 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Chachá!


(a to jsem si říkala, že taková banalita se snad na seznam ani dávat nemá, když bude během pěti minut odškrtnutá... Holt někomu i Pět minut trvá téměř dva roky;)

Vánoční dávka

1. ledna 2012 v 9:04 | A. |  Má nechráněná dílna
Ani sem netušila, že máme s Ježíškem stejnej vkus;)


a


Sice jsem si říkala, že největší překvapení by byly Vánoce bez kabelky, ale nakonec jsem se stejně neudržela;)