Září 2011

Jak je důležité míti Vojtěcha

28. září 2011 v 21:15 | A. |  Tak jde čas...
Jdeme ven.
Pokládám Vojtěšku v ložnici na postel.
Úkoluju Kolouše, aby si svlíkla tepláky a oblíkla džíny (ne, nejsem naivní a nečekám, že to opravdu udělá, ale nedá mi to a musím to pořád zkoušet, protože co kdyby;)
Jednou rukou si svlíkám tepláky, druhou si maluju oko a třetí zapínám náušnici,

"Táta odešel do práce!" vřeští Kolouš.
No, to ses moc nepředvedla s postřehem, když už není doma asi tři hodiny, říkám si a maluju si druhý oko (druhou rukou zapínám podprdu, třetí hledá dvě stejný fusekle).

"Hehe hýkhýk hehehe" ozývá se z ložnice.
Co to je za divnej smích a navíc z podezřelý části bytu? říkám si, nicméně koupelnový azyl neopouštím (snažím se zapnout si zubama hodinky, protože v každý ruce držím ponožku a nejsem schopná se rozhodnout, jestli vypadaj stejně, nebo ne.

"Jolanko, kde jsi?" hulákám, abych uklidnila svědomí a učinila své mateřské povinnosti zadost.

"Táta přišel z práce!"
"Hehehé, hýkhýkhýýk!"

Někdo v tomhle bytě se definitivně zbláznil a já to (výjimečně) nejsem, přesvědčuju sama sebe.

"Joli, co děláš?!"
"Dobý, mami, dobý, jenom obveseluju Vojtu!"
"Hýkhýkhýhýhýk!"

To už je i na mě moc a protože ponožky jsou na nohách, hodinky na ruce, náušnice v uších a řasenka na očích, nenápadně se plížím do ložnice, odkud se bez přestávky ozývá mantra TátašeldopráceHeheheTátapřišelzpráceHihihi.

Taky jste zvědaví, co dělali?

Tak hele:


No není to super, mít

-ségru, která vás "obveseluje" do roztrhání těla
a
-bráchu, kterej se smíchy zblázní, ať uděláte cokoli?!




Trhač

25. září 2011 v 18:28 | A. |  Tak jde čas...
Vojtěška objevil tajemství pevného stisku. Chytne svou oběť pevně za ucho, nos, případně vlasy a nepustí, ať se děje cokoli.
Koloušovi jsme to nějak zapomněli říct.
Ráno, dřív než se stihnu pořádně probrat, mě s kartáčkem v puse vyláká z koupelny ryk vpravdě paviání.
Protože ještě nejsem tak zcela mezi živými (už ani nepíšu, že OPĚT vstáváme v půl šestý), nedochází mi, že dětičky si asi "hrajou".

"Áááůů, Vojťáku, áááůůů!" vřeští Kolouš a mě je jasný proč až ve chvíli, kdy se v mém zorném poli ocitne tenhle výjev:


Jestli se vám zdá, že je Vojta v sedmým nebi, tak to není jen zdání;)

Snažím se zmobilizovat mozek k akci a vymyslet, jak jí vysvětlit, že je ještě malej a neví, že ji to bolí.
Ukazuje se ovšem, že moje očekávání jsou (jako ostatně téměř vždy) zcela mylná.

"Vojtěško, tys mi vytrhnul TOLIK vlasů! Ty jsi táák hodnej! Teď je budu mít krátký a budu konečně pořádnej kluk, jupí!"
nadšeně vřeští skalpovaná holčička.

Zatímco Vojťasovi páčím z pěstičky polovinu Jolančiných vlasů, říkám si, že ta pravá dvoudětná sranda asi právě začíná;)

PĚT!!

23. září 2011 v 9:23 | A. |  Tak jde čas...
Je to vůbec možný?!
Je!

Vojtěškovi je Pět měsíců.

Už ví, že
- nejzábavnější hračka je zásuvka,
- katalog Ikea je třeba projít všemi smysly (chuť je stejně nejdůležitější;)
- i drsný rockeři můžou slintat jak bernardýni

a hlavně že
-focení je prostě vopruz;)

No ale...Stejně se mi to zdá nějaký divný, že by to tak uteklo;)

Co máme nového?

16. září 2011 v 12:28 | A. |  Tak jde čas...
Vojtěška má konečně kamaráda - zatím to sice vypadá, že ho sežere, ale on nám Víteček brzy vyroste!;)


Jolanka má po dvou týdnech ve školce poprvé v životě antibiotika - angína je holt svinstvo, a to i když nejste zrovna malá holčička...


A já?
Já mám tak strašně hodný děti, že mám roupy z nadmíry volnýho času - proto jsem stvořila Škrabinohu!

(no, ona ho vlastně stvořila před třiceti lety babička, díky který mám dodneška trauma byť jen z představy, že mi kdokoli sáhne na chodidla - kdybyste to nevěděli, tak existuje strašidlo, který v noci chodí a kouká, jestli dětem nekoukaj nohy zpod peřiny...bububu, co jim s těma nohama udělá asi psát nemusím, ne?;)

Takže!

Kdybyste nutně potřebovali třeba deku (což jak víme, je součást výbavy zcela esenciální;), určitě nakoukněte!
*konec reklamní vložky;)*

Občan Kane je hadr

16. září 2011 v 12:07 | A. |  Tak jde čas...
Aspoň myslím.
A taky vážně přemýšlím o tom, že by si na Vítání občánků v naše velkoměstě možná měli pořídit větší kolíbku.


I když - možná tam mimina v keckách tak často nemívaj;)

Už mu sedí

9. září 2011 v 14:46 | A. |  Má nechráněná dílna
Jako ehmehm na hrnec.
A stačilo tak málo.


Proč mě nenapadlo hned, že velikost 9 - 12 měsíců je pro nás to pravý?!

Školková potrava...

9. září 2011 v 14:44 | A. |  Tak jde čas...
...se očividně za třicet let nezměnila.

"A co jste měli k svačině?"
"Měli jsme pomazánkovou rybu!"
"A chutnalo ti to?"
"Nechutnalo, to nemám ráda."
"Jakto? Ryby máš přece ráda, ne?"
"Ryby jo, ale ty normální. Placatý. Pomazánkový ráda nemám!"

Asi budeme muset víc trénovat.
Uberem na lososech a přidáme na mixéru;)

Školkáč

4. září 2011 v 12:02 | A. |  Tak jde čas...
Není potřeba si pamatovat, kdo první den brečel (chvilku) a kdo druhej den nastoupil jako profík, kterej prohlásí, že "dneska bječet nebudu" a dodrží to.
(kdybych nebyla jelito a nenechala ji na zahradě i poté, co jsem si pro ni původně přišla, bylo by to bez pláče úplně, ehm;)

Nicméně.
My si budem pamatovat jiný věci.
A kdybychom náhodou zapomněli, máme je tady:


Druhej díl je v plánu za rok.
Uvidíme, co se změní.
A když nic, aspoň bude mít něco, za co se v pubertě bude moct stydět;)

Prej je to holka...

4. září 2011 v 7:14 | A. |  Má nechráněná dílna
...a navíc se jmenuje Josefína!


Čeká ji sakra dlouhá cesta a taky pár živejch kámošů (což jí zas až tak nezávidím;), tak snad to přežije;)


Tak si říkám, že občas neuškodí vyrobit něco, co se (narozdíl od kabelky) umí tvářit roztomile;)

Umělkyně národní

2. září 2011 v 14:25 | A. |  Tak jde čas...
To kreslení je nějaký začarovaný nebo co;)
Kdysi dávno se Kolouš vybičoval a vytvořil obraz.
Nikdo už se ale neměl dozvědět, že od tohoto památného dne nenamalovala
N*I*C.

Jo, uznávám, moje chyba - ale komu by se chtělo psát o n*i*č*e*m?

Jako správná umělkyně holt čekala, až se dostaví můza.
Čekali jsme tudíž společně a bylo to dlouhé čekání.
Hodně dlouhé.
Jak jinak si vysvětlit, že po víc než čtyřech měsících totální ignorace vezme křídu a stvoří dílo s názvem...


..."to jsi ty, když se ti rodil Vojta!"

Že jsem pravděpodobně měla takhle vykulený oči, to připouštím.
Jak to ale ví Kolouš?
Že by ta můza byla všeznalá??;)

I panna je jen žena,

1. září 2011 v 14:04 | A. |  Má nechráněná dílna
tudíž paráda jí neuškodí!