Srpen 2011

Zdravá strava?

29. srpna 2011 v 9:07 | A. |  Tak jde čas...
Vymýšlet, co uvařit, je v poslední době moje noční můra.

"Joli, co kdybysme si daly špenát?"
"Jóó, špenát, supéér! A dáme si pod něj maso a knedlíky, jo?"

Musím zdůrazňovat, že takhle jsem to teda určitě nemyslela?
Asi se holt příště nebudu ptát;)

Má velkou hlavu?

29. srpna 2011 v 7:28 | A. |  Má nechráněná dílna
Ušila jsem Vojtěškovi čepičku. Protože byl večer a on spal, neměřila jsem ho, ani mu ji nezkoušela.
Ráno se ukázalo, že standartní střih pro 3-6 měsíců je tak akorát pro žabaře:

A to se mi zdálo, že zas až tak velkou hlavu nemá... Asi budu zaujatá, nebo co;)

Jak na vedro?

25. srpna 2011 v 9:10 | A. |  Tak jde čas...
Destruktivně!


Stačí naplnit vodou plastovou krabici, do vody naházet předměty menší než malé a šoupnout do mrazáku.
Vysvobodit pajďuláky zakletý ledovou královnou za pomoci pořádnýho bucharu je velkej úkol.
Nevěřím, že se najde dítě, který by se do něj neobulo s vervou;)

Další?

22. srpna 2011 v 17:43 | A. |  Má nechráněná dílna
Jo, jo, jo;)


Sluší prostě všem

20. srpna 2011 v 11:01 | A. |  Má nechráněná dílna
I holčičkám, který si myslej, že jsou chlapečci:


Velký holky budou tudíž frajerky každopádně!;)

Hlavně nesrovnávat!

19. srpna 2011 v 10:45 | A. |  Tak jde čas...
Já vim.
Každý dítě je jiný a kluci jsou jiný než holčičky.
Jen ta plínka je pořád stejná a proto mi to holt nedá, no;)



O hnoji

18. srpna 2011 v 21:59 | A. |  Tak jde čas...
V autě něco začíná povědomě zapáchat.
No, zapáchat - spíš pekelně smrdět, abych byla přesná...

"Joli, ty sis prdla?"
"Ne, mami, nepjdla."
"Tak co to tady tak smrdí?"
"Asi nějaký hovínko."
"To ne, to bude spíš hnůj."
"Ale hnůj se přece taky dělá z hoven, ty to nevíš?"

Já jo. Ale jak jsem mohla tušit, že ona taky?!;)

Jak na úsměv?

17. srpna 2011 v 9:46 | A. |  Tak jde čas...
Naproti babičce je dům.
U domu je zahrada a v zahradě dva psi.
Velký.
A asi si moc nevěřej, protože maj potřebu svou velikost demonstrovat i v audio verzi.
Nemá cenu chodit okolo horký kaše - prostě štěkaj jak prokopnutý, kdykoli jdeme okolo.

Kolouš už je poučen a proto se preventivně dvacet metrů před oním plotem drží máminy sukně a kňourá, že se bojí.
"Prosímtě, když jsem tady se mnou, nemusíš se přece bát. Víš co bych s ním udělala, kdyby po nás chtěl skočit?"
"Já vim, chytla bys ho za prdítko. A já bych ho pak píchla do zad dědovým šroubovákem a už by byl usměvavej!"

Aha.
Tak takhle se na ně musí, na uštěkance!;)

Marie dej si čaj!

17. srpna 2011 v 9:46 | A. |  Má nechráněná dílna
Nic tvrdšího teď totiž stejně nemůžeš;)


Tak ať žiješ do sta - a zvesela!

Co dělá správná matka,

16. srpna 2011 v 9:21 | A. |  Má nechráněná dílna
když otec odveze starší dítě na celej víkend pryč?
Notabene, když je to na víc než 48 hodin?

Tipla bych, že vygruntuje tak, že lesky blesky z podlah bodaj do očí (a nevynechá ani okna, i když nejsou vánoce), navaří na tejden dopředu a zbytek volného času věnuje rozvíjení kojence, kterýho si nikdo nikam neodvezl.

Ehm.

Nejen že jsem neuklidila, ale dokonce ani neuvařila.
Pátek jsem prokrafala s Miluškou, sobotní odpoledne proslavila a v neděli jsem sice chvilku koketovala s vysavačem, ale pak jsem si radši rychle obula brusle a odjela, aby mě pohled na okolní čurbes zbytečně nepokoušel.

V mezičasech jsem se věnovala mnohem zajímavějším věcem:

T
Tentokrát se do ní žádný děcko nevejde. Je tak akorát na peněženku, klíče, telefon a dost. Dokonce tam nenarvu ani žádnýho plyšáka, heč!

A protože už se TO blíží, nutně jsem potřebovala ještě nějakou elegantní... prostě nějakou do opery;)


Na to uklízení si, jak tak koukám, asi budu muset najít nějakou paní;)

Chlapci a chlapi?!

16. srpna 2011 v 8:53 | A. |  Tak jde čas...
Zajímalo by mě, jestli k následujícímu rozhovoru může dojít i jinde než u nás...

"Proč jsi ten hrnec nedal do myčky, když teď koukám, že se tam ještě vejde?"
"No protože jsem ji vůbec neotvíral."
"My chlapi máme jiný mozky, viď tati?"

Asi ne.
Kde jinde by tu poslední větu pronesla tříletá holčička?;)

Sponečková?!

15. srpna 2011 v 10:20 | A. |  Tak jde čas...
Po víc než měsíci jsem se odhodlala vyzkoušet, jestli by si kluk Jolánek náhodou nevzal sponečku.
A co byste řekli?


Správně.
Nevzal!

Od čeho tu je?

15. srpna 2011 v 10:18 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš se nenápadně plíží bytem.
Pod paží vleče nafukovací žirafu a tváří se tak, že James Bond by se mohl stydět.
Když bouchnou dveře od koupelny, jsem asi dvě minuty klidná.
Jenže - jakmile se někde neozývá zvuk, je jasný, že něco je špatně.

Protože jsem taky děsně nenápadná, ťukám na dveře.
"Joli, podala bys mi, prosímtě, prášek do myčky?"
"Jo, to můžu," ozývá se přes zavřený dveře.
"Tak díky," říkám si, jak fikaně jsem to vymyslela (nejsem žádnej trapnej šmírák, jen prostě NUTNĚ potřebuju umejt nádobí;)
"Tady ho máš," otvírá se mi výhled do (zatím) nezdemolovaný koupelny.
"Ale mami, pamatuj si, že já tady nejsem od žádnýho podávání! Já jsem tady od vyfukování tý žirafky a jsem zavřená, abyste to neviděli!"

No, když jde o vyfukování, vyklízím pole.
Že se nestydím, takhle podezřívat toho malýho svatouška z kdovíčeho a ještě ho obtěžovat podávacíma prosbama!

Jak vypadá 8 kilo a 20 deka instantní pohody?

12. srpna 2011 v 11:59 | A. |  Tak jde čas...

Jojo, přesně tak:


Na patnáctitýdenní miminko bych to viděla jako úctyhodný výkon;)

#24 První ze tří pikniků, tzv. Olašský

11. srpna 2011 v 20:54 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
aneb

Jak to dopadá, když se rok někdo na něčem domlouvá, pak se půl dne snaží nasoukat do špatnýho auta, půl hodiny jede do co nejhečího lesa, kde konečně vybalí vše potřebné a otevře víno?


Jasně.
Začne pršet.
Ještě že aspoň to auto stálo pod stromem a bylo tudíž kam se schovat...

PS: Vojtěška sice roste závratnou rychlostí, ale zas až tak dlouhý nohy nemá - má ovšem sklerotickou matku, takže si tepláky musel půjčit od Cyrila a ten dvouapůlletej rozdíl je holt malinko vidět;)

Výchovný autobazar

10. srpna 2011 v 8:36 | A. |  Tak jde čas...
Učíme se auta.
Kolouš je poznává podle "odznaků", který maj vepředu na kapotě, já si potupně čtu nápisy nad výfukem (a pak dělám chytrou před ubohým negramotným děťátkem;)

Už umíme Jenólt, Pežot, Folksvágn, Škodovku, Citjoen, Fojd a hlavně Bavoják!
Zábava je to intelektuálně náročná a v poslední době natolik oblíbená, že už se o ničem jiným ani nebavíme:

"Babička bude mít Jenólt, pjo dědu mám Folksvágn a babička Danuška dostane Pežot..."
"A co já??!
"Ty budeš mít Jenólt...počkat, ten už má babička! Budete se teda o něj střídat. A ne abyste se mlátily!"

Jak je vidět, idea společného jmění není Koloušovi cizí. Snad to bude takhle rozumně praktikovat i za pár měsíců, až Vojtu tak snadno o kořist neobere.

Proč bych ale kvůli imaginárnímu autu měla inzultovat vlastní matku, jsem nepochopila.
Třeba mě zná líp než já samu sebe a holt nepodceňuje prevenci...
Nebo nevim;)

A když sestřenice, tak s dekou!

5. srpna 2011 v 11:24 | A. |  Má nechráněná dílna
Sice jsem se zapřísáhla, že už nikdy, nikdy, NIKDY takovou šílenost nepodstoupím, ale holt jsem asi sklerotická víc, než jsem myslela;)

Malinkatý holčičky totiž rozhodně potřebujou bejt i v kočáru velký frajerky.
Za pomoci piráta zvaného Vypíchlý Voko jsme tudíž vybrali pořádnou pecku:

Pár dnů jsem se kochala a odhodlávala, ale protože jsem psychopat, co všechno musí mít teď a nejpozději ihned (včera bylo pozdě atd.;), rozsekala jsem to napadrť:

...a to jen proto, abych to celý zase sešila...

Pak ještě jednou:


A nakonec strávila "pár" hodin ve společnosti slov sprostších než sprostých a úvah o tom, že jsem Královna sebepřeceňování.
Nicméně nakonec se dobrá věc podařila:


Tak co? Bude frajerka, nebo ne?!

PS: A tentokrát teda už nic neříkám, kdoví, kdo se ještě chystá namnožit, ehm.
Ona taková deka pro mimino má přece jen něco do sebe;)

Budeme mít sestřenici, heč!

3. srpna 2011 v 10:46 | A. |  Má nechráněná dílna
Sice to ještě chvilku potrvá, ale předporodní přípravu neradno podceňovat!
Ono jen sbalit tašku do porodnice je pořádná věda, jak víme.
Aby se tetě lépe pakovalo, vytvořili jsme pro ni vzorový (a skoro bych řekla že i výjimečně návodný) seznámek:


Podrobnější popis asi netřeba, ale pro jistotu zmíníme aspoň to nejpodstatnější:

  • foťák, kamera - mimino nutno zadokumentovat nejpozději ihned!
  • mobil - nezavolat tetě ještě z kozy se neodpouští, bububu;)
  • náplast na případné porodní poranění se může vždycky hodit
  • sešit na poznámky a případně i popis oné Velké akce
  • něco k jídlu a hlavně k pití - neradno podceňovat ani potřeby budoucího otce
  • pro miminko něco huňatého na sebe
  • květina pro zasloužilou rodičku rovněž nesmí chybět
  • bez podnětné literatury a příjemných obveselovadel by pobyt mohl být nuda, trumpetka jistě potěší i ostatní spolubojovnice
  • no a do něčeho taky musíme zabalit miminko - jasně, deka musí bejt!

Kdo by chtěl pochybovat o hodnotnosti této praktické pomůcky, nemá šanci.
Všechno se to totiž pohodlně vejde do tašky a to včetně kaktusu!


Když na to přijde, lze vlastně do takový tašky přibalit i výsledný produkt:

(předpokládejme, že novorozená holčička nebude mít osm kilo a vejde se pohodlně;)

A to hlavní?
No jasně, taška!

Jednu bychom tu měli - stvořena na míru v potu tváře a mukách ducha, ale i tak s radostí;)

Kdo má větší tváře?

1. srpna 2011 v 15:14 | A. |  Tak jde čas...
Možná tak Hanička Zagorová, ale u nás doma rozhodně nikdo:


Co u vás?;)

#99 Třetí z pěti ZOO

1. srpna 2011 v 8:09 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
* Dvůr Králové *

Sice bez safari, zato s kaktusama. Koneckonců, co jinýho by si člověk měl ze ZOO přivézt?
Navíc s přednáškou žirafího ošetřovatele, kterou žrali všichni.
"Tak co, Jolanko, líbí se ti ty žirafky?"
"Teď nesmíme mluvit, abysme nerušili, jasný?"

(No, jak tak koukám, Vojtěška teda žral spíš tatínka, ale tak to holt chodí;)