Červen 2011

Víkendová

30. června 2011 v 9:49 | A. |  Má nechráněná dílna
Mezi utíráním zadků, vařením, praním, přebalováním, uklízením, utíráním zadků, kojením, krmením, převlíkáním a utíráním zadků jsem se zasnila.
Jednou přijde den, já si zabalím pár věcí (jedno jakejch, ale HLAVNĚ žádný plíny;) a pojedu někam na víkend bez dětí!
Bude to taková událost, že přestože je v nedozírné budoucnosti, přepadla mě nutkavá potřeba se na ni zodpovědně připravit.
Proto jsem si mezi utíráním zadků, vařením, praním, přebalováním, uklízením, utíráním zadků, kojením, krmením, převlíkáním a utíráním zadků stvořila tašku, která je na takovej bezdětnej víkend jako stvořená:


Proč by se ale do ní měly vejít i děti, který maj zůstat doma, to teda vůbec nechápu;)

Proč nebude mažoretkou?

29. června 2011 v 9:12 | A. |  Tak jde čas...
Tak zaprvé je to podle jejího tatínka zábava pro pedofily.
Nějak jsem pořád nevěděla, jestli s ním mám souhlasit, nebo ne. Obzvlášť proto, že kdyby se tady něco podobnýho provozovalo v době mého dětství, určitě bych to chtěla dělat. No uznejte - ty sukýnky, drdóly, botičky a hlavně házení tyčkou, to je prostě Něco! (jo, s velkým N)

Byli jsme se podívat na přehlídce pochodových dechových kapel.
Mažoretky se předháněly, kdo dál dopochoduje na místě, tyčky lítaly vzduchem, trubky troubily a Kolouš byl v tranzu:


Bohužel jí to nevydrželo moc dlouho. Pěkně počkala, až hudba skončí a do ticha mi svým libým hláskem (rozlíhajícícm se přes půlku náměstí) oznámila, že

"Mami, ty holky přešlapujou jako já, když se mi chce čůjat, viď?"

Doufám, že to maminky vystupujících holčiček neslyšely. To by vůči nim nebylo zrovna fér, protože byly fakt dobrý;)
Já už ale definitivně vím, že Kolouš mažoretkou nebude.

Přece nebudu při každým vystoupení trnout strachy, že se počůrá!

Chytrolínka je zpět!

22. června 2011 v 9:28 | A. |  Tak jde čas...
Udeřila Magická hodina. Půl devátý, začátek Kouzelný školky, půl hodina klidu.
"Počkej, ale co ty hračky?"
"Počkej, počkej... Já budu koukat na pohádky a ty je uklidíš, Já nejsem tak pjacovitá, víš?"

"Už to skončilo, teď mi musíš pustit nějaký dývýdýčko!"
"Ne, teď jdem vařit přece."
"Ale já nechci s tebou važit, to je moc těžká pjáce!"

Jak vidno, Kolouš ještě nepřepnul z dovolenkového režimu na každodenní.
Já teda taky moc ne, ale zamakáme na tom;)

A přece se točí!

22. června 2011 v 8:27 | A. |  Tak jde čas...
Je to křehký chlapeček.
Když mu bylo šest týdnů, pan doktor navážil rovných PĚT A PŮL kilo.
Jeho sestra měla o půl kila míň... Ve třech měsících!

V rámci oslavy osmitýdenního výročí se Vojtěška rozhodl, že matce jednou provždy zabrání, aby ho (byť láskyplně) oslovovala Buřtičko.
Rozhoupal se... a...


...otočil se na záda!

Pro pochybovače (jojo, myslím tím sebe;) to ještě jednou zopakoval.
To aby bylo zcela jasno, že
a) nešlo o náhodu
a
b) ve velkém těle se skrývá nejen velký, ale i cílevědomý duch!

Odjetá

17. června 2011 v 10:50 | A. |  Tak jde čas...
Jolanka sbalila babičku, dědu, kufr a vyrazila na týden k moři.
Je pryč čtvrtý den a já z toho ticha a vyspávání do devíti začínám mít migrény.
Měla jsem v plánu vyházet jí minimálně polovinu hraček, protože si s nima stejně nehraje a akorát je demoluje. Vyhodila jsem jednoho bezrukýho Medvídka Pú, auto bez koleček a roztrhanej časopis.
Víc ani ťuk.
Chudinka, byla by děsně smutná, kdyby nenašla tu popraskanou karnevalovou masku, kyblíček bez ucha, děravou konvičku, počmáraný papíry a rozpadlou mašinu.
Že by se mi stejskalo?;)

Už to tak bude...
Jak že vlastně vypadá?


Že by nějak takhle?
Zdá se, že je nejvyšší čas na návrat;)


O škeblích a mušlích

9. června 2011 v 7:38 | A.
"Néé, babi, nesmíš mi sundávat tu kšiltovku, to by mi zmokla ta moje mušlička!"
"Co že by ti zmoklo?"
"No ta moje mušle! Moje hlavička pšece!"

A to jsem si myslela, že varování "Nech si tu čepici na hlavě, nebo ti zmokne škeble!" je pochopitelný.
Asi bych měla na svých vyjadřovacích schopnostech trochu zapracovat.
I když - vydávat neartikulovaný skřeky taky může mít něco do sebe!;)

O knihách a genetice

2. června 2011 v 10:31 | A. |  Tak jde čas...
Pupáč je atlasofil.
Kdybyste si náhodou chtěli myslet, že taková úchylka neexistuje, přijďte se podívat k nám do knihovny. Kromě relativně normálních titulů jako Atlas hub, ptáků a jehličnanů, se tu najde i několik vydání Atlasů lokomotiv.

Jedeme si tak kolem řepkových polí, když si naběhnu:
"Jé, hele, kombajn."
"Kde je kolbajn, mami?"
"No, myslela jsem, že támhle, ale on to je jen nějakej velkej traktor."
"A kde je kolbajn?"
"Neni to kolbajn, ale kombajn a až někde pojede, tak ti ho ukážu, jo?"
"Ukážeš mi ho doma. Máš pšece Atlas Aut!"

Zdá se, že některý posedlosti by mohly bejt dědičný.
Jdu přerovnat detektivky podle abecedy a vybrat nějakou baby-friendly.
Přece nedopustím, aby po mně neměla nic, no ne?!;)