Leden 2011

Liščí žena

30. ledna 2011 v 9:51 | A. |  Tak jde čas...
Čím míň se můžu hejbat, tím jsem flegmatičtější.
Co Kolouše nezabije, to jí dovolím, protože... dobře, protože jsem líná se s ní dohadovat a protože mám FAKT ráda ticho, klid a ještě větší ticho;)

Myslím, že z toho úplně jasně vyplývá, jak velký zranění se skrývá pod náplastí:
liščí kousanec
(jo, správně, vůbec žádný;)


"Koukej paní učitelko, mám náplast!"
"A proč? Ty jsi se někde bouchla?"
"Néé, nebouchla. Kousla mě liška, pšece!"
"?!"
"Jo, liška, u nás doma pod stolem!"

Paní učitelce budiž ke cti, že se ani moc nedivila.
Holt už si asi taky zvykla;)

27.týden - Chvála silničářům

25. ledna 2011 v 10:19 | A. |  Bude nás víc!
Připadám si jako při povodních. To taky kdejakej chytrolín u piva mluvil o Kulminaci jako by to bylo nejběžnější slovo v jeho životě.
Já ho třeba do tý doby neznala a upřímně by mě zajímalo, kdo (kromě meteorologů, hydrologů a podobných přírodovědných typů) na tom byl jinak.

Výtluky.
Co to jako je?
Poprvé jsem si myslela, že se někdo přeřekl, ale brzy jsem zjistila, že žádný pořádný dopravní zpravodajství se bez nich neobejde.
Mně by to teda bylo celkem jedno, ale zkoušeli jste jet na delší vzdálenost autem po rozdrncaný silnici? Během necelých padesáti kilometrů jsem musela zastavit čtyřikrát...

Jo, na čůrání.
Ne, Kolouš se mnou nejel.
A když jsem nadávala na debilní (a jiný, jenže nepublikovatelný) DÍRY, znamená to že jsem out a nechci své vyjadřování přizpůsobit novému Výtlukovému trendu?

Kdo dokáže spočítat, kolikrát jsme museli zastavit (nejen) na benzínce při víkendové cestě do Ostravy a zpět, ten snadno pochopí, že už dlouho nikam daleko nepojedu.
Aspoň ne dokud ty vytlouklý džuzny budou tak strašně drncat!

Magický realismus (po našem)

17. ledna 2011 v 9:44 | A. |  Tak jde čas...
Máme takovou knížku, kde je potřeba otevřít to správný okýnko, aby se člověk něco dozvěděl.
Dneska Kolouš četl pejskovi a já se dozvěděla zajímavý věci:
tlustá myš a starej dědek
"Dívej můj pejsku, co tam asi bude? Ha! Je tam tlustá myš a chystá se ho bodnout, toho dědka stajého!"

Líp bych to nepopsala;)
Ale tentokrát to ode mě fakt nemá!

Práskaná

17. ledna 2011 v 9:40 | A. |  Tak jde čas...
létající krab

"Kdo sem nacpal toho kraba?"
"Já."
"A proč, prosímtě?"
"Pjotože aby neuletěl."
"Ale krabi nemaj křídla, ne?"
"Tak já jsem ho tam nacpala, aby neuletěl ve větru, víš?"

Je vidět, že kdyby někdy došlo na křížovej výslech, vykecá se ze všeho.
Aspoň v tomhle ohledu můžu bejt klidná.
(pokud ovšem zrovna nebudu tím vyslýchajícím, že;)

Kontaktáž

16. ledna 2011 v 15:29 | A. |  Tak jde čas...
Ještě nedávno jsme se s nikým moc nebavili. Jakmile se někdo pokoušel hodit s Koloušem řeč (a nebyla-li to zrovna paní prodavačka v řeznictví, která rozdává Krtkový lízátka jak na běžícím pásu, se zlou se potázal. Jolanka ho buď ignorovala úplně, takže odešla v půlce věty pryč, nebo jen napůl, což vypadalo ještě líp. Na banální otázky typu "jak se jmenuješ a kam jdeš", reagovala zcela přiměřeným "já nemám pejska a koukám se na pohádky."
Rozhodně musela působit jako duševně naprosto vyrovnaná holčička, co má v hlavě jasno;)

Něco se ale stalo.
Nikdo přesně nevíme co, ale pochopila jsem to ve chvíli, kdy zazvonila pošťačka.
Běžím si do obýváku pro občanku, na půl cesty se srazím s Koloušem řítícím se opačným směrem a než se mi podaří onen významný doklad své totožnosti najít, slyším přednášku:
"Ahój paní pošťačko, musíš si ale zout boty, když chceš jít k nám, víš?"

Pán provádějící odečet vody dopadl ještě hůř.
"Ahoj, já jsem Jáchym!" vřeštělo dítě mezi dveřma.
"No vidíš, jak jsi šikovnej," pravil důvěřivě ten dobrý muž a netušil, že tím si totálně a navěky získal její srdce.
"Pjoč máš tyhle kalhoty? Pjoč jsi pševlečenej za mojeho dědu?!" vyzvídal náš chlapec důrazně, zatímco se chudák odečítávač (nebo jak se vlastně taková funkce jmenuje) snažil narvat hlavu do skříňky s vodoměrem...

Že džíny můžou nosit i jiný lidi než dědové, jsme si už vysvětlili.
Teď jen vymyslet, jak to zařídit, aby k nám na návštěvu nezvala půlku města.
Ne že bysme nebyli pohostiný, ale co si s takovou spoustou lidí povídat?;)

A jsme frajerky!

16. ledna 2011 v 11:05 | A. |  Má nechráněná dílna
Jolanka nutně potřebovala KLUKOVEJ batůžek. Takže modrej.
kábošková
No a když může mít nový zavazadlo ona, proč ne já?
Tak jsme si je holt ušily a můžem vyrazit do světa!

26. týden Aneb Zachraňte Bedřicha!

14. ledna 2011 v 7:36 | A. |  Bude nás víc!
Do porodu zbývá ode dneška přesně 100 dnů.
Zřejmě trpím nějakou úchylkou vyznačující se zcela neopodstatněnou fascinací kulatými čísly.
Ta tentokrát vyplavala na povrch ještě intenzivněji než obvykle a vzala na sebe podobu mého budoucího bezejmenného dítěte.

Protože u nás doma se prostě nedohodneme a význam Vox Populi není úplně zanedbatelnej, máme tu zcela seriózní ANKETU. Je přesně vlevo dole, v tom tmavším sloupečku a vyznačuje se mimo jiné tím, že dokud si povinně neodhlasujete, nedozvíte se průběžné výsledky (napínavý, co?;)

Takže...
...tři, dva, jedna start!

PS: Za týden se uvidí.
A když pěkně okomentujete svoje hlasovací důvody, bude to úplně ideální;)

Encyklopedická

13. ledna 2011 v 20:28 | A. |  Tak jde čas...
Fakt bych měla vymyslet, kam si dávat kabelku, aby nebyla tak snadno vyrabovatelná.
šprtka
Paní Šprtková si to nemyslí:
"Neboj, mami, budu hjozně opatjná a nezkazím si oči. Ale počebuju vidět tvary a vzdálenosti, víš?"
No, nevim...

Ježíšek donesl polovinu knihkupectví. Mimo jiný i báječnou encyklopedii. Poctivě denodenně študujeme, což asi ani nemusím dodávat.
Jestli mi ale začne dávat přednášky o mykénské kultuře, odstřihnu ji od zdroje.
A bude;)

A může vyrazit!

12. ledna 2011 v 19:52 | A. |  Bude nás víc!
Protože Kolouš stále trpí fixní ideou, že brácha vyleze ven pusou (mojí), vstane, řekne jí Ahóóój a půjdou si hrát (sami, jak jinak), nedalo se nic dělat...
capáky
Musely jsme mu na tu dlouhou tůru holt ušít vhodnou obuv.

PS: A že to vypadá jako šilhavý oči je fakt jenom náhoda;)

#90 sehnat světlo do koupelny

11. ledna 2011 v 9:52 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
světlo


Konečně jsme si na sebe posvítili!

To, co jsem viděla mě přimělo zase pěkně zhasnout a dál se koupat v příjemným pološeru vydávaným čtyřicetiwattovou úspornou žárovkou...

Prostě světla jak z reflektorů, což je přesně to, co jsme k čištění zubů potřebovali;)

25.týden tzv. Spartakiádní

10. ledna 2011 v 14:31 | A. |  Bude nás víc!
Celkem dlouho žiju v domnění, že jsem v pátým měsíci. Tudíž bych se (dle chytrých knih) měla cítit výborně, svěže a celkově fit. Každou noc, když se kulim na záchod si opakuju, že bude hůř, ale poslední dobou to nějak přestávalo fungovat.
Ode dneška vím proč.
Nejen že pátej měsíc je definitivně za námi, on už pomalu končí i ten šestej...
25.týden

Skoro bych řekla, že jsem fakt těhotná - jen doufám, že až splasknu, mozek se zase vrátí do původního stavu (nebo aspoň přibližně původního), protože tímhle tempem bych za chvíli zapomněla i jak se jmenuju.

-konec Odpolední chvilky Vroucích přání;)-

Čím míň se hejbu, tím větší prostor se otvírá pro vnitrobřišní gymnastiku kombinovanou s akrobatickým lyžováním a thajským boxem.
Kdykoli si sednu (nebo nedejbože lehnu), začne spartakiáda jak řemen.

Úplně vidim mimino, jak si pěkně sedne, opře se mi o páteř, zvolna natáhne pravou nohu kam až to jde (když už to kvůli překážce v podobě břišní stěny dál nejde, nevadí, vždycky se dá aspoň pořádně přitlačit) a čeká, co bude.
Buď nemám sílu se pohnout a pak nastává přesně ta pravá chvíle pro zopakování celého cviku i s nohou levou, nebo vyměknu, začnu něco dělat a získám tak zcela paradoxně chvíli klidu.

Jasně, jsem ráda, že se hejbe, ale jestli tyhle sestavy hodlá provozovat i v době, kdy bude vážit o dvě kila víc, tak už abych pomalu začala šetřit na pojízdnou postel;)

#82 umístit někam povalující se knížky

5. ledna 2011 v 19:47 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Jak se dělá z prdu kulička?
knihovna
A jak ze záchoda knihovnička?
záchodo-knihovna
Jo, jo, přesně tak;)

#5 pořídit si šicí stroj

3. ledna 2011 v 9:31 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Podle Kolouše je to sice "šicí pšístjoj", ale sloník Toník se na něm ušil skoro sám;)
šicí přístroj
Díky, Ježíšku!

24.týden tzv. Šopovací

2. ledna 2011 v 20:23 | A. |  Bude nás víc!
Vánoce jsme přežili, ale zvážit se jsem ještě odvahu nenašla. Nevím, kdo vymyslel cukroví, ani proč jsem ho upekla pro několik středně velkých rodin najednou. Jistý ale je, že už jsem skoro všechno zvládla zkonzumovat, čímž se moje rozměry přibližně ztrojnásobily - a to tak, že všude.
podprda

Přestože jsem se osmkrát změřila, nějak se mi nechtělo věřit vlastním očím.
Do kabinky jsem si odnesla asi dvacet podprsenek, který nevypadaly jako menší stany.
Postupně (a hlavně potupně) jsem je zase pěkně odnesla zpátky na věšák, kde budou viset tak dlouho, dokud si je nekoupí někdo s normálním hrudníkem.

Bylo mi jasný, že se určitě zase najde někdo, kdo mi bude tvrdit, že přeháním.
Zároveň mi ale zbyly ještě chatrný zbytky soudnosti a proto nebudu riskovat, že při pokusu o zvěčnění nejnovějšího exempláře v mém šatníku (a navíc v kombinaci s mou osobou), mi praskne foťák.
Stačí, že prasklo zrcadlo, u kterýho jsem si tu nádheru zkoušela.

Ještě že mám toho Kolouše.
Ta si vyzkouší cokoli a klidně se v tom i vyfotí.

Že má zcela standartně vělkou hlavu snad dodávat nemusim, ne?;)


PS: A aby to nevypadalo, že jsem sobec, musím se pochlubit - náš chlapeček má konečně taky něco na sebe:
módes-róbes
Už jsem se začínala bát, že první rok života stráví oděn v krávový plíně, omotanej zelenou osuškou a s modrou čepicí na hlavě.
Větší klučičí garderóbu totiž až dodneška nevlastnil;)