Srpen 2010

# 6 ušít Koloušovi medvěda a zajíčka (1/2)

30. srpna 2010 v 12:32 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
To je on, Koloušího srdce šampión!
Má sice lehce křivou hlavu a každou nohu jinak dlouhou, ale kdo je dokonalej?;)
medvědářka

Lehce biologicky

29. srpna 2010 v 20:22 | A. |  Tak jde čas...
Ano.
Ještě stále spolu chodíme na záchod.
Budiž Koloušovi ke cti, že už do něj čůrá taky. Nejdřív ona, pak já.

"A mami, kde máš pinďu?"
"Já přece nemám pinďu."
"No pjávě, kluci nosej pinďu!"
"Nenosej. Maj. A co máš ty?"
"...já mám pinďu holčičku!"

A já mám zas o čem přemejšlet!;)

Ach ty maminky!

23. srpna 2010 v 20:08 | A. |  Tak jde čas...
Už jsem asi dvacetkrát psala, že Jolanka nekomolí slova.
A asi třicetkrát, že je žena mnoha identit.

Teď se mi to všechno zkombinovalo a zkomplikovalo.
Kolouš je Medvídek. Já maminka Medvědice.
Dobrý.

Dle vzoru Medvědice ovšem skloňujeme i všechny matky, což zavání téměř přesmyčkovou-kvízovou soutěží (ovšem jen pro náročné a pokročilé luštitle, že;)

Takže: Co je ona, když já jsem

a) maminka Šnekovice
b) maminka Koťáčice
c) maminka Holoubáčice
???

A co se mnou bude, až se ze mě stane Maminka Koloušáčice?;)

O zrádných předložkách

20. srpna 2010 v 20:46 | A. |  Tak jde čas...
I mně někdy rupnou nervy.
A to i přesto, že od okamžiku, kdy se nás Kolouš rozhodl oblažit svou přítomností, se ze mě stal ještě větší flegmatik než bejvávalo (což se leckterým, včetně mě, zdálo nemožné;)

"Dej ty nohy nahoru, ať můžu uklidit tu rejži," snažím se zachovat klid a ignorovat půl talíře rozmatlanýho po polovině obýváku.
"Myslíš jako úplně nahoju? Nebo jako takhle dolů?" ptá se zdánlivě nezáludně Dcera Temnot a začíná se sunout z křesla.
"Ne. Řekla jsem ať zůstaneš sedět v tom křesle, nebo to tady rozmatláš ještě víc, a to už snad ani nejde!"
"Chichi" inteligentně reaguje dítě a skočí rovnejma nohama přímo do rozmatlaný čínský spásy.
"Hele. Už toho mám plný zuby, takže si sedni, nebo ti fakt dám přes zadek!"
"Nemůžeš mi dát pšed zadek! Mám ho pšece tady - vzadu!"

To jsem to dopracovala.
Ani blbou výhrůžku nejsem schopná splnit.
Při představě jak ji dávám PŘED ZADEK mě na takovou akci nezbyly síly - všechny jsem je totiž vyplýtvala tím, že jsem se snažila netlemit nahlas;)

#43 pořídit nový povlečení na postele

20. srpna 2010 v 12:46 | A. |  101 věcí za 1001 dnů
Že mi to ale trvalo...
povlečení
Ale stálo to za to (zejména proto, že se nemusí žehlit!;)

O úskalích rodné řeči

17. srpna 2010 v 21:39 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš (pardon, Martin = má dcera!) se chystá prolézt k oknu. Překážej jí v tom dvě židle, který si na inkriminované místo přistavila z důvodů mně neznámých.

"Majtin má pjůjem!"
"Kde máš průjem, prosímtě?"
"Tady, na zemi!"
"To snad ne...ukaž...uf, nic tu nemáš."
"Mám. Já jsem Majtin a já mám pjůjem."
"Oukej, Martine. A proč máš, prosímtě, průjem?"
"Pjotože tady počebuju pjojít, pšece!"

Prd, průchod!
Když projít, tak průjem.
Pšece!;)

S imaginací za komplikací!

16. srpna 2010 v 16:04 | A. |  Tak jde čas...
"Mamííí (Páníčku, Myško, Koťáčice, Hujvajz, Tšepetálku...)

Pojď za mnóóóu!

Já jsem Kjtek (Bílý pejsek, Koťátko, Majtin, Ježek, Chlapeček...)

v domě (lese, krabici, obchodě, hnízdečku, pjáci...)"

- vyjmenované ekvivalenty jsou zvoleny zcela náhodně a rovněž je lze libovolně zaměňovat-


šuplíkatka
Může se mi někdo divit, když po každodenní (a celodenní) masáží podobnými výkřiky nereaguju na zvolání:

"Myškóóó, pojď za mnóóóu, já jsem v šuplíku!"

?
Nemůže.

Ale jak praví klasik: Co bys řek? Byla tam!



PS: Můj obdiv patří rovněž komodě zn. Leksvik (ano, ano, je to Ikea;), která výrazně předčila má očekávání tím, že se nerozpadla!

Culík! Konečně!

10. srpna 2010 v 12:02 | A. |  Tak jde čas...
Koneckonců, co bych taky chtěla, když sama jsem až do tří let oplývala vlasovým porostem, za který by se nemuselo stydět leda tak dvouměsíční štěně čínského naháče.
culíkatá
"Já jsem Bejuška a ty jsi Amálka!"

Holt některé věci si Kolouš vykládá po svým.

PS: Jolanka vlevo, Amálka vpravo.
PS2 : Foto Amálky je pouze ilustrační, neboť v době pořizování tohoto jedinečného závběru nebyla v dosahu.

Je po mně!

8. srpna 2010 v 9:50 | A. |  Tak jde čas...
Opět balíme. Respektive - já balím a Kolouš věci systematicky vytahuje z tašky a odnáší na ta (podle ní) správná místa = pod postel, do tašky s tříděným plastem, do koše se špinavým prádlem... a ponožky! Ty přece odjakživa patřej do krabice s bramborama, ne?
Jakmile tašku vyprázdní, nacpe se do ní a praví:
"Kam jedeme?"
"Na hory."
"Já nechci na hory, já chci na možíčko!"
...
Celá já. Taky bych se radši válela na pláži než drápala do kopců, ale co naděláme, když Pupáč má zcela jiné preference a reciprocita musí bejt?;)

Ráno si tak dospávám, když mě vzbudí právě probuzený Kolouš, kterak svým libým hláskem (pravděpodobně zcela jasně slyšitelným nejen v ostatních patrech chaty, ale i dole ve vsi), konstatuje:
"Jé, taťko, tady máš v nose chlup...a tady taky, ve djuhým nose!"
"To je nosní dírka, přece nemáme dva nosy, ne? A jak jsi se vyspinkala?"
"Dobže!"
"A co se ti zdálo?"
"Mně se zdálo o možíčkovi!"
"O jakým mužíčkovi?"
"Né o mužíčkovi, o možíčku, pšece!"
"A co se ti zdálo? Jak jsi se koupala v moři?"
"Jo. Koupala a kupovala nanuky!!!"

Nanuky tu maj naštěstí taky. Láska k horám zřejmě bude muset procházet žaludkem, když po genech neprošla!;)

Je cizí

6. srpna 2010 v 8:45 | A. |  Tak jde čas...
"A co jsem já za chlapečka? Já jsem Majtin a ty jsi Hujvajz!"
(Pohádku S Hurvínkem u lékaře by měli zakázat!;)

kocour

"Je kocouj, ten Majtin. Já jsem kocoujek!"
"Co to máš? Ukaž, já ti to umeju..."
"Néé, ty na mě nesmíš šahat!"
"A proč ne?"
"Pjotože já jsem cizí!"

(no, tak aspoň malá satisfakce - výchovná poučka Na cizí pejsky se nesahá se až tak účinkem nemíjí)

"Nejsi cizí, jsi moje, ne?"
"Ne. Máš mě jenom pučenou!"
"Aha...a kde jsem si tě pučila?"
"Tady v tý díže na gauči!"

PS (pro babičku a dědu, dřív než se začnou děsit, jak jí to meju): ta fixa je naštěstí smazatelná, takže na rejžák dneska nedošlo!;)

PS 2 : Fakt nemáme roztrhanej gauč. Jen mezi sedákama jsou tak trošku mezery...

Dusno

2. srpna 2010 v 18:10 | A. |  Tak jde čas...
"Ježkovy voči, to je dusno že jsem z toho na mrtvici!"
"Nejsi na mjkvici, babičko! Jsi na chodníku, pšece!"

Nebejt mi takový vedro, postihne mě taky mjkvice - z těch jejích keců!;)

Krize identity podruhé

2. srpna 2010 v 9:29 | A. |  Tak jde čas...
Kolouš nechce být Koloušem. To bych ještě pochopila.
Nechce ale být ani Jolankou, což už chápu méně.

Lolinka, Bolinka a jim podobné namátkou vybrané postavy sice (zatím!) zmizely v propadlišti našich událostmi nabitých životů, ale někteří s námi žijí i nadále.
Kdo někdy absolvoval cestu metrem z Můstku na Čerňák ví, že to trvá fakt vopruzácky dlouho. Respektive, myslela jsem si, že je to vopruz kdysi dávno, když jsem nastoupila a během jízdy tunelem přečetla pár kapitol v knížce.
Beru zpět.

Teprve když jedete s dítětem, který vás na celý metro zvonivým hláskem (hehe, nemůžu o ní přece furt psát, že vřeští jak pavián, ne?) oslovuje "Páníčku!", který všem, kdo na ní ulpí byť na dvě vteřiny pohledem, bezskrupulózně vysvětluje, že ona je "Bílý pejsek" a "tohle je můj páníček!" a vy tak vypadáte jako totální perverzák...teprve pak to má ty správný grády.
(takový detail, jako dvanácteré zvolání "Už můžeme vystupovat?! Pjoč se otevžely dveže? Pjoč se zavžely dveže?!" ani nezmiňuju, snad jen jako důležitou informaci pro sebe, abych nezapomněla, že těch zastávek je FAKT hodně).

Bílého pejska ovšem většinou zasťiňuje Krtek (já jsem ta Myška, případně Myšička - maminko mi neřekla už asi tejden;).
Ztotožnění se s postavou začíná nabývat takřka obludných rozměrů:

housluju
"Tady jsem měl ty housle. Koukej se myško, jak housluju!
A taky sáňuju. Kde mám sáně? Já chci jít ven sáňovat!"




Popř.:

jsem tam taky!

"Tady jsem taky. Mám tam hjomádku. Co mi žíká ten dinosaujus?!"


(pokud ji náhodou nevidíte, tak se baví s Brontosaurem a Tyranosaurem zhruba v levém dolním rohu skupinové fotografie;)




No...
Přejde jí to, nebo to bude ještě gradovat? A v případě druhé možnosti - kam až?!
A je to normální?

Já teda pevně věřím, že jo.
Ale až se mi někde na procházce zahrabe do hlíny, možná změním názor;)