Červen 2010

Rébus pro pokročilé

24. června 2010 v 21:11 | A. |  Tak jde čas...
Dinosaujus
Co se stane Koloušovi, když předběhne frontu deseti lidí a na celou drogérii zavřeští "Pjosím jednoho dinosauja!"
???
.
.
.
.
.
.
.
.
..
...DOSTANE HO!

O Perníkové Jolance

24. června 2010 v 14:19 | A. |  Tak jde čas...
Říkali jsme si, že už je dost velká a rozumná na pohádky před spaním.
Asi jsme se zase spletli (jak neobvyklé!)

Je půl desátý. Pohádka desetkrát převyprávěna, Kolouš v postýlce, já vedle v posteli s knížkou naivně čekající až to konečně zalomí.
Číst si ale nemůžu.
Musím totiž poslouchat vysokofrekvenční slovní průjem vydávaný novodobou nástupkyní K. J. Erbena:

"Haló, Ježibabo! Jak se na lopatu sedá? Ukážeš mi to? Budu moc zvědavá!
Neboj se, Ježibabo, já tě nestjčím do pece!
Stjčí tě tam Jeníček!!
Kde máš pejníček?
Já ho chci loupat, mám velký hlad a nevidím světýlko..."

A tak podobně až do roztrhání těla. Vlastně dvou - moje bránice je opět napadrť.
A na pohádky holt radši na nějakou dobu kašlu!;)

Večerní chvilka filozofie

23. června 2010 v 21:18 | A. |  Tak jde čas...
"Néé, maminko! Nesmíš se mnou na togobán! Jsi moc velká...a moc stajá!"

Ehm, ehm...

Já teda vím, že nikdo nemládneme.
To že jsem si zatím nenašla jedinej šedivej vlas je taky spíš daný tím, že na tom pozadí není vidět, než že by tam nebyl...

Ale nemaj mít děti kecy o nemožně starejch rodičích až v pubertě?!;)

Páteční chvilka poezie

18. června 2010 v 19:44 | A. |  Báseň pro dnešní den
"Žežu džíví na polínka,
ať má čím topit
dědeček!"

- J.D. osobně, za pomoci ilustrace H. Zmatlíkové-

O oživlých tekutinách

18. června 2010 v 10:30 | A. |  Tak jde čas...
Ráda bych napsala, že si decentně přehodí nožku přes nožku, vsune brčko mezi rtíky a pozvolna usrkává pomerančový džus.
Bohužel mi nedá šanci.
Flašku položí na lavici, vrazí do ní brčko, rozkročí se jak zápasník před úvodním hvizdem a jedním mocným srkem vyžahne ty dvě deci na ex.
Aspoň že po skončení celé akce jemným hláskem pronese:
"Děkuji ti Džusíčku, že jsi mě napil!"
To přece jen zmírňuje ten dojem čtvrtý cenový skupiny.

Podobně to dopadá s mlíkem ve sklenici, která je ale bohužel bez brčka a navíc má celkem velký "hrdlo", takže tekutina snadno a samozřejmě zcela samovolně uniká ven.
"Co to vyvádíš?"
"Mu dám pšes zadek, tomu Mlíkovi!"
"Copak něco provedlo?"
"Jo, vylila jsem ho tady na stůl."
Tak takhle to je s tím zákonem akce a reakce - a já to nikdy nechápala... Co nechápu pořád je, kam chodí na ty moudra o dávání přes zadek, když sama dostala za celý svůj život jen jednou?!;)

Stěrka

15. června 2010 v 22:11 | A. |  Tak jde čas...
"Hlavně z toho kopce utíkej opatrně."
"Samozžejmě, dědečku!"

"Pojď si umýt ručičky."
"No to ani náhodou, babi!"

"...ještě tričko..."
"Kdepak, to není tjičko, to je pšece pyžamko, maminko!"

"Půjdem na hřiště?"
"Nechci na hžiště, milovaný taťko!"

...prostě nás stírá všechny.
Ke cti jí budiž přičteno, jak to dělá kultivovaně - než se vzpamatujeme z těch slovních obratů, který používá (kam na ně chodí?!), zapomínáme, že jsme za trapáky!;)

Plavkyně

11. června 2010 v 15:11 | A. |  Tak jde čas...
Sluníčko vylezlo, vytáhli jsme UV faktory:
plavec

Oproti loňsku byl zaznamenán výrazný pokrok na kolouší straně:
Nechala si brejle nasadit.
Co, nasadit!
Odmítla si je sundat;)

Jen si nejsme zcela jistí kvalitou jejího sluchu - přestože jsme několikrát vysvětlovali, že jsou to brýle sluneční, aby ji nebolely oči ze sluníčka, neustále mlela svou:

"Mám potápěčský býle, jsem plavec, jsem plavec!"
 U Labe jsme prožili několik krušných chvil, když se zcela zjevně odhodlávala vyzkoušet, jestli jí pod skla nenateče voda a při tom vykřikovala, že "Není tam hloubka, je to jenom žeka, já tam plavu, pjotože mám býle!!"

Ano, ano, má brýle.
My nemáme autoritu (nic novýho;)
A když už nic jinýho, tak snad nebude mít zánět spojivek.

PS: Přemluvit potápěče, aby si na spaní brýle nebral se ukázalo být snazším, než ho loni přesvědčit, že při jejich nasazení jí neupadne hlava;)

Je mi vedro...

10. června 2010 v 22:18 | A. |  Tak jde čas...
...ale zřejmě jsem jediná:

"Musíš mi půjčit ty nové hodinky!"
"A na co je potřebuješ?"
"Abych věděla kolik mám stupňů!"
"A kolik máš prosímtě stupňů??"
"Dvacet, pšece!"

A nebo je možná ještě přehřátější než já;)

Kdo to koupil?

5. června 2010 v 14:33 | A. |  Tak jde čas...
Jak se to jmenuje?
A jakou má bajvu?

Jen co otevře oči, je k nezastavení: "Kdo koupil moje pyžamko? A kdo koupil tudle postýlku? A ty dveže? Kdo koupil kliku? Kdo koupil tydle schody?"
"Jakou má bajvu tadle kostka? A tadle kostka? Jakou máš taťko bajvu?  A jakou bajvu má maminky sukně?"

Pokud jsem si kdy myslela, že je to tady jak v blázinci, beru zpět. Teprve teď je to ta pravá šílenecká konverzace, kdy tazatel mele stále stejnou otázku a respondent neví, jak si odpověď obměnit.

Vrcholnou scénku, za kterou by se nemusel stydět ani ansámbl Absurdního divadla jsme předváděli u oběda:
"My važíme jibičky, tatínku!"
"Pro mě?"
"Néé, ty jsou pjo mě, nejsou pjo tebe!"
"Ale jo, jsou i pro tatínka."
"Jak se jmenuje ta jiba?"
"To je tuňák."
"A jakou má bajvu?"
"No, takovou divnou..."
"Jakou má bajvu?"
"Asi hnědou."
"A tadle jiba? Jak se jmenuje?" ukazuje Kolouš na další nakrájenej kousek.
"Taky tuňák."
"A jak se jmenuje tadle jiba? Tadle hnědá?"
"Ta se jmenuje tuňák. Celá ta ryba se jmenuje tuňák, teď je jen nakrájená. Chápeš?" začíná tatík zlehka ztrácet trpělivost.
"Chápu, tatínku. A jak se jmenuje tadle bjambojová kaše???"

Atd., atd. až do úplného zblbnutí všech obědvajících.
Jen zaměstnankyně Agentury pro průzkum veřejného mínění je nezdolná:
"A kdo ho koupil, toho tuňáka?"
"Maminka."
"A jakou má bajvu??"
...

Vyhoďme ho z kola ven;)

Komolivá

4. června 2010 v 14:27 | A. |  Tak jde čas...
Jolanka se vyznačuje tím, že kromě R a Ř vyslovuje všechna písmena srozumitelně.
To je fajn, protože jí rozumíme.
Rozumí jí i ten, kdo ji vidí poprvé, což je taky fajn.
Horší to je, když pronáší v obchodě k prodavačkám kdovíkde vyslechnutá moudra typu "Kecá, čistě kecá!" To bych byla kolikrát radši, kdyby nerozuměly.

Až na oblíbené sloveso vemzít (vemzu, vemzeš, vemzeme, nevemzi atd. - skloňováno dle vzoru "vzít";) většinu slov nekomolí.
Když už, radši rovnou vymyslí novotvar:

"Pojď se obout, jdeme domů."
"Nemůžu, teď musím cupitovat."
"Tak až docupitáš, přijď, jo?"
"Ne, pak ještě budu kutulovat!"

No co, no;)
Hlavní je, že se při tom cupitování ze schodů neskutulovala dolů, ne?

Medicínská redekorace

4. června 2010 v 9:03 | A. |  Tak jde čas...
Máme nad gaučem takovou rozkvetlou louku (málokomu to připomíná větší než malé množství čehosi, ale i tací se už našli;)
Nalepit všechny ty lístečky mi trvalo dost dlouho. Rozhodně dobu delší než dlouhou.

Ráno jsem se odhodlaně usadila k práci. Asi jsem se výjimečně pořádně zasoustředila, takže jsem ani moc nevnímala Jolančiny kecy typu "Máš asi nemocnou jučičku, počebuješ náplast, hned ti ji donesu..."
Až když jsem měla na ruce ty "náplasti" dvě, došlo mi, že něco je asi špatně.
dekoratérka
Odlepit to očividně jde rychlejc, než nalepit.
Vyfotit jsem si to musela, kdoví, jak dlouho nám tady ta paráda ještě vydrží;)

Neboj, jsi jen maska!

3. června 2010 v 9:48 | A. |  Tak jde čas...
Den dětí jsme si letos užili hned dvakrát.
U nás na Buranově sice Meky nezpíval tento song ale i tak to bylo fajn. Balónky totiž měli všude;)
Meky
Na Jiřáku se navíc producírovala Veselá kráva.
Taková ta červená příšera z taveňáku. Měřila asi dva metry, v uších se jí decentně pohupovaly náušnice z krabiček od sýrů a Kolouš z ní dostával psotník.
Marně jsme vysvětlovali, že se nemusí bát, že je to jen pán navlečenej v kostýmu a že krávy děti nežerou...Jakmile se kráva dostala do jejího zornýho pole, vyskočila na hlavu nejbližšímu rodinnému příslušníkovi a odmítala slézt.

Kráva toho ale měla asi taky plný zuby. Zalezla si za popelnice, složila svá kopyta na zem a sundala si hlavu. Kolouš se nenápadně plížil na výhodné pozorovací stanoviště...když spatřila týpka bez kravský hlavy, jak si zapaluje zasloužený cigáro, jala se na něj pokřikovat:
"Nazdááj, nazdáj kjavičko. Neboj se, jsi jenom maska, víš??"

A to se celou dobu tvářila, že neví, o čem mluvíme.
Doufám, že taková zásadní informace tomu nebožákovi zpříjemnila zbytek odpoledne a že se mu s tou kraví hlavou hned líp poskakovalo;)

театр национальный

1. června 2010 v 14:03 | A. |  Tak jde čas...
"Já pláááčůůů, huhůůů!"
"A proč pláčeš?"
"Pjotože jsem viděla toho Vaška. Já chci domůůů, huhuhůůů!"
"Tak už neplač, já ti utřu slzičky, jo?"
"Néé, maminko, dej mi to zpátky!"
"Co ti mám dát zpátky?"
"Dej mi zpátky to bječení. Neutši mi ho, já musím ještě bječééét, hůůů!"

Tak, tak.
Národní divadlo, toť naše meta - kde jinde uměj brečet na povel a navíc tak dokonale, až slzy stříkaj?;)