Říjen 2009

Inovátorka

29. října 2009 v 9:55 | A. |  Báseň pro dnešní den
Některý básně Jolanka prostě miluje.
Natolik, že se při recitaci nesoustředí na výslovnost, ale na výslednej dojem.
Pak to takhle dopadá:

Hurá domů do zadku,
tam se žije v dostatku!

Řežu dříví na hovínka,
ať má čím topit maminka.

...já se vážně strašně snažím mluvit slušně!
Jen to dítě mi to nějak sabotuje nebo co;)

Čistotná

27. října 2009 v 12:39 | A. |  Tak jde čas...
Sedí si tak na nočníku, po půl hodině oznámí "basta fi-li tumpeta" a důstojně odejde středem.
Že má nahej zadek jí na té důstojnosti pranic neubírá;)
V nočníku prázdno.
No nic, říkám si, ráno to stačilo a jdu mýt nádobí.

Dítě se vyřítí z pokojíčku asi za půl minuty a s pokřikem "košťátko, uklidim" běží do koupelny.
Jak si tak pokračuju v zábavné hře se špinavými talíři, přináší mi Kolouš prachovku: "Maminko, hotovo, čistý..."
Ehm.
Až teď mi to dochází a kupodivu se nepletu.

Naše vzorná holčička se sice vyčůrala na matraci, ale hned to po sobě šla zamést.
Prachovkou.

No co, moč je prej sterilní a dokonce se používá do krémů na ksicht, tak proč bysme si nemohli naimpregnovat nábytek?;)

Polední menu

23. října 2009 v 13:10 | A. |  Tak jde čas...
Jolanka týden průjmovala jak o život. Nebylo zbytí a nasadily jsme dietu (blé).
Z nabízených velezdravých a antisračkových pokrmů byla ochotná pozřít jen banán a rýži.
Výsledky se dostavily hned tři:

1) V neděli jsem našla dvě stoličky. Obě značně vylezlé, takže už je zřejmě nějakej ten tejden má a ani jsme si toho nevšimli (holt jí nepáčím pusu a nešťourám se jí v ní, když nechce). V pondělí vylezl špičák a v úterý další tesák.
Některý děti maj při zubech teplotu, některý holt jiný potíže;)

2) Zbaští cokoli dostane. Kromě banánu a rýže (kupodivu;) Asi se bojí, že příště nic dobrýho nebude, takže jí za dvě až tři batolata najednou a doplňuje ztracené kalorie.

...s bodem dva souvisí i ten následující:

3) Zřejmě se u ní vyvinula nezdravá fixace na potravu;)
Vzhledem k tomu, že bude lampiónový průvod, vypravily jsme se koupit potřebnou výzbroj a výstroj.
Vybraly jsme báječný lampión ve tvaru kachničky a Kolouš celou dobu nadšeně vyřvával:
"Žampion, koupili. Žampion, tatínkovi ukážu!!";)

Může se někdo divit, že mě ani moc nepřekvapilo, když si v rámci dnešní knižní hodinky vyžádala četbu "Oku-ky?"
Pokud by náhodou někdo neznal pohádku o tom, kterak zlá macecha nechala nebohou Okurku odvést myslivcem do lesa, aby jí následně našla, přiotrávila jablkem a nechala napospas trpaslíkům, rádi převyprávíme.

Zejména pak oblíbenou pasáž "A jel kolem krásný princ, uviděl ve skleněné rakvi spící Okurku a jeho polibek jí ze všeho vysekal;)

Dobrou noc, děti!

Dativ singuláru...

20. října 2009 v 13:13 | A. |  Tak jde čas...
...aneb Třetí pád jednotného čísla!

Vzhledem k tomu, že si Kolouš osvojuje jeho správné používání, zdál se mi ten latinský název pro takovou významnou událost přiměřeně honosný.
(čímž se tedy omlouvám, že jsem se nechala unést a sklouzla k trapně intelektuálskýmu humoru;)

"Maminko, pejska (k-avičku, tuleňa, míšu, ovečku atd.) podat!"
Ok, uznávám, že ten tuleň nám tu správnou gramatiku kapánek kazí, ale i tak je to, myslím si, dobrý...nicméně, to už umíme dlouho.

Včera Jolanka svačila a postupně krmila zvěř:
"S-ačinku podám Míšovi, pejskovi, tuleňovi..."
Nadšeně jsem volala tatínkovi, aby taky věděl, jakého že to génia zplodil (jo, uznávám, že pět let studia lingvistiky nás "kapánek" poznamenalo, ale kdo nemá nějakou tu úchylku, že?;)

Jen co jsem zavěsila, mě malý génius vrátil na zem:
"Podat k-avičkovi, ovečkovi, maminkovi!"

Jak vidno, není dativ jako dativ, ale i ta jediná správná koncovka prostě potěší a basta;)

Sabotáž

20. října 2009 v 7:51 | A. |  Báseň pro dnešní den
Houpy, houpy, houpy,
kočka snědla kroupy.
Kocour hrách, na kamnách,
koťata se hněvaly,
že jim taky nedali.
houpy, houpy, houpy,
všichni byly
kočka.

Aneb - takhle to dopadá, když na tu básničku prostě nemá nádladu;)

Slepička

19. října 2009 v 12:04 | A. |  Tak jde čas...
"Dobou noc, stejdo, dobou noc, děti," procítěně recituje Kolouš pokaždé, když narazí na obal od "Ťipíka a Ťapíka";)
Pak už o nic míň srdceryvně, ale velmi hlasitě vyřvává "Maminko, pejsky, po-ádku, pustit" a pokud se mi ji nepodaří odlákat na jinou zábavnou činnost (jako třeba lisování česneku, loupání brambor, požírání sušenek, nebo plnění pračky), zasedne do křesla a obdivně zírá.
Dneska běhala po bytě, ruce zapažený, v puse sušenku a volala "lítáááá, lítááá!"

Nevím, jak na tuhle leteckou pozici přišla, "stejda" přece při lítání kroutí ušima a tím překonává gravitaci...

Mně spíš připomíná toho mima, co postavil svou kariéru na napodobování slepice.

No, koneckonců, můžete posoudit sami;)
slepička2


PS: Ty fusekle nejsou posledním módním hitem z Paříže, ale důsledkem nejasného zmizení některých kousků do páru;)

Přesmyčkářka

16. října 2009 v 10:49 | A. |  Tak jde čas...
Když jsem byla malá, děsně jsem obdivovala lidi, který uměj luštit křížovky.
Časem jsem se dopracovala k zadní straně Čtyřlístku a ty hřebenovky, doplňovačky a kruhový křížovky, to bylo teda bájo.
Taky jsme na procházkách s taťkou hráli intelektuálně náročnou hru:
Člověk vymyslel větu tak, aby do ní "ukryl" slovo a ostatní hádali.
Např.: Jak si kola lokla vody, Peču mák a buchty, Jel na kole daleko, a tak dále a tak dál.

Pokud někdo náhodou neobjevil kýžená tři důkladně zakamuflovaná slova, ať radši nečte dál, neb následující úkoly budou ještě zapeklitější;)

Přesmyčková vášeň je zřejmě dědičná a naše dítě se pilně snaží, aby mi mozek nezakrňoval.
Takžééé, luštění zdar!
lusk
mička
zílátko
česken
a
zobitý

Výherce, který správně vyřeší všech osm rébusů má u nás předplatné měsíčníku "Křížovky pro celou rodinu";)

Sebechvála smrdí...

15. října 2009 v 9:26 | A. |  Tak jde čas...
pračka

...ale nemůžu si pomoct;)
Tohle jsem dneska mohla vyprat.
A nevyprala, protože jsem děsně chytrá a nezapomněla jsem se (konečně!) podívat do pračky!

A když už jsem v tom smrdění -
Jolanku chválíme pořád, protože je taky děsně chytrá, ale nějakou tu známku nešikovnosti přeci jen vykazuje:

Jak je jinak zdatná, tak na jednu věc je děsný střevo -
nechápe, že musí hýbat nožičkama, odstrkovat se a ne si je opírat o kolečka a čekat, že se něco stane i bez jejího přičinění...

Ještě pořád totiž neumí jezdit na motorce.

Sbližovačka

13. října 2009 v 8:56 | A. |  Tak jde čas...
Jednou týdně jezdíme na velký nákup.
Když něco zapomeneme, nebo má Kolouš větší než malou spotřebu "Ogugů" (čti Jogurtů) a dojdou nám dřív, než bylo v plánu, jdeme do místní Jednoty.

Vyznačuje se kromě vysokých cen, malého výběru a minima nakupujících zejména tím, že tam pracují velmi "příjemné" prodavačky.
(Pokud byste někdo hledali práci, očividně stačí zaslat jim životopis s velkým nápisem "Jsem kyselej ksicht" a okamžitě vás vezmou.)
Postupně jsem si zvykla, že neodpovídají na pozdrav, nemluvěj, nepoděkujou a nerozloučej se.
Nejsem dement a nebude se vnucovat - začala jsem se chovat stejně.
Nakupujeme tudíž v tichosti.
No, vlastně spíš - nakupovali jsme.
Až do dneška.

Při vstupu do obchodu Kolouš tak nadšeně volal "Dobýden, dobýden", až se za námi ohlídly a co víc - pozdravily!
Zamířily jsme k jogurtům, Jolanka všem sdělovala, že chce "Lipánka" a když ho neměli, spokojila se s tím, že "Bobíka, kúpili";)
No a když při placení paní prodavačce "Nejzpruzenější ze všech" dvakrát důrazně zopakovala "Děku-i", byla ruka v rukávu.

Už víme, že má dvě děti, který teda takhle hezky nemluvily.
A příště nás třeba zase pozdraví;)

Kamavád

7. října 2009 v 8:58 | A. |  Tak jde čas...
Naše díte zřejmě trpí nedostatkem hraček.
Adoptovala si totiž solničku, se kterou se i kouká na pohádky, dává jí napít a vyčůrat a celkově se o ni vzorně stará.
Taky si s ní hraje, asi aby se sůl nenudila.
Strká ji pod peřinu a zoufale volá:
"Nanynko, kamaváde, de si?!"
;)

Konečně se našly!

6. října 2009 v 12:26 | A. |  Tak jde čas...
Před pár dny vymyslel Kolouš výbornou hru.
Uchvátila komín (teda kostky, ale vzhledem k tomu, že z nich staví komín, už jim toto označení zůstalo) a jala se ho přemísťovat. Zhruba takhle:

Deset kostek pod tričkem, výstřih až u pasu, zažraná jako hrom...
Když s celým nákladem na chvíli zmizela, myslela jsem si (naivně), že se jde pokochat pohledem do zrcadla.
Nicméně drahé dítě mě opět převezlo.
Nadšeně se vrátila, pravíc "Komín pič!"
A bylo.

Hledala jsem dlouze, předlouze - pod postelí, pod gaučem, za postelí, za gaučem, v šuplíkách, odpaďáku, v koši se špinavým prádlem, v krabicích s hračkama, v botníku i za botníkem...
Kde nic, tu nic.

(To, že jsem se smířila s tím, že se kostky prostě proměnily ve vzduch a odfrčely od nás otevřeným oknem, svědčí o úpadku mého intelektu, nebo prostě jen o nedostatku trpělivosti a velké dávce flegmatičnosti;)
-konec sebezpytujícího okénka)

Včera jsem prala...
...
...kdy já se konečně naučím, že se do tý pračky mám podívat dřív, než ji narvu špinavým prádlem a zapnu?!;)

Kreativec

2. října 2009 v 13:10 | A. |  Báseň pro dnešní den
Pořád čteme.
Pokud ne, Torpédo lítá z místnosti do místnosti, od hračky k hračce a od pračky ke koši s špinavým prádlem:

"Jolanko, ty pereš?
"Jo," praví dítě, třímajíc otcovy trencle.
"A co to pereš?"
"Pínku. Tátoi.";)

Básní už umíme (všichni - my z nutnosti, Kolouš z lásky) asi tak třistatřicettři, většinou každý poslední slovo, někdy i víc.
Knih máme jak v místní knihovně, ale jaksi to nestačí, neb každé sezení na nočníku obnáší důkladné studium všech prezenčních výtisků.
Tak kupujeme další a další a jednou si třeba založíme antikvariát;)

Některý básničky už má tak zmáklý, že vytváří cover-verze:
Momentálně frčí:

Jedem, jedem do Hajan,
Olda, Jirka, Pipík, Jan.
V Hajanech se krásně pinká,
konvalinka do sna cinká.
Cinkilinky, cinkilinky,
je nám jako u Tatínky;)