Pach učůůů!

10. září 2009 v 12:53 | A. |  Tak jde čas...
Naše relativně klidné dítě se dnes rozhodlo, ukázat matce, zač je toho loket.
Jak si tak vesele gruntujeme, rozhodla se, že nutně musí utřít prach na botách.
Normální prachovku neuznává, chtěla tu, kterou jsem zrovna měla já - takový košťátko.
Zpočátku byl nátlak koverzační.
Asertivně mi do zblbnutí sdělovala "Mamí, pach uču!" (prach utřu,ale tady snad překladu netřeba;)

Vysvětlovala jsem, že teď nemůže, ale jakmile skončím, může si milou prachovku nechat třeba zarámovat.
Když zjistila, že se nic neděje, zvýšila decibely.
Bylo sedm ráno.
Ano, ano, opravdu jsem se dopracovala do stadia, kdy v tuto nekřesťanskou hodinu nejen že nespím, ale navíc vyvíjím bohulibou aktivitu. Jednak je Koloušadlo vyspané a proto dobře naladěné a druhak večer prostě nemám sílu, a vlastně ani chuť.

Ale k věci.
Řev sílil, artikulace dostávala zabrat (Pach! Učůůů! Učupááá! ůůůůůůůů!!!).
Já i nadále předstírala hluchotu kombinovanou se slepotou.
Kolouš se nadechnul, rozhlédl kolem a zmlknul.
Pak sebou práskla o zem.
Vzteky.
To jsme tu ještě neměli;)

A jak nám to drámo dopadlo?
Mlátily jsme sebou obě. Ona na podlaze, já smíchy.
To ji naštěstí vzpamatovalo, pár minut vydržela a dočkala se!
Vesele utřela všechny škrpály mojí (nebo svojí?!) prachovkou.
Tou na tyčce;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama