Srpen 2009

Aktualizovaný repertoár

30. srpna 2009 v 11:14 | A. |  Báseň pro dnešní den
Klasická:

...Honzík běžel na horu,
vykopal tam Bam-bou...
větší už tam neměli,
ty snědli už v Neděiiii!


Jedna Česko-slovenská:

Mámo, táto, v komoře je Myš!
Pustíme tam kocoura,
on tu myšku vyšťourá,
mámo, táto, už tam není Nič!


A jedna sprostonárodní na závěr:

Pomůžeš mu?
Hodně křič: Pozor broučku,
uteč Piiič!;)

v ZOO za muchou a myšou

30. srpna 2009 v 10:39 | A.
ZOO!
To je to pravé místo pro děti. Když se jedná o děti milující zvířátka víc, než vlastní matku (ehm;), pak jde vyloženě o rozumný nápad.
Jali jsme se ho realizovat a vyrazili na výlet.
Pro začátek postačí ZOO malinká, rodinná, oplývající zejména velkým množstvím ptáčků a zvířat domácích.
Jak jsme si řekli, tak jsme učinili.

Abych jim nekřivdila, mají i pár opic.
Hned ta první Jolanku zaujala natolik, že po zbytek návštěvy dělala nadšeně Hu-hu-hu u každé klece.
Ptáci jsou nuda, protože v klecích většinou nejsou moc dobře vidět, ale nevadí, na chodníku je přece spousta kamenů, což je taky fajn.
Zvolna jsme obešli všechna zvířátka, Jolanka vše přezíravě sledovala a komentovala výkřiky "Pí-ek, houpiš, bábovič," tudíž nezbylo, než na hřišťátko zajít.

Když se trochu odreagovala, proběhla kolem umělho jezírka s rybama, který neopoměla nakrmit kamínky (pečlivě skrytými v ruce a nasbíranými před půlhodinou u nudných;) ptáků).

Nicméně závěr byl velkolepý, neboť v ohrádce mají morčata.
Kolouš se vehementně snažil dostat se k nim do "výběhu", protože tam přece byla "Myša" a ona jí chtěla udělat "Malá";)
My, tyranští a despotičtí rodiče, jsme ji nenechali...

Pomsta byla sladká.
Na otázku, co je to za velký zvířátko s hřívou, kopytama a velkou hlavou nám suveréně odpověděla, že "Mucha."
Než jsme se stačili začít strachovat o její duševní zdraví a přemýšlet nad poklesem mentální aktivity, ukázala nám na koňský zadek.

No a fakt - byla tam.
Velká, zelená mucha!
Nejlepší zvířátko v celé zoo!!;)

První věta

29. srpna 2009 v 9:35 | A. |  Tak jde čas...
Jolanka je psavec (po kom to to dítě asi má?;))
Několikrát za den nás sekýruje výkřikem "Píšu!", nechá si donést tužky, papír a čmárá.
Často u této bohulibé činnosti musíme asistovat, což obnáší nekonečné kreslení Brumbrum, popř. DůmDům.

Taky malujeme panenky. Jelikož jsme na kreslení vážně šikovný, většina našich pseudo-panenek připomíná spíš postavy ze StarTreku, ale Kolouš je spokojen. Hlavně když maj velký zuby a uši, o to totiž jde především.

Dneska způsobně vytahala tuhy ze všech tužek, ohlodala několik pastelek, zmačkala pár papírů a na dotaz, co to vyvádí, nám důležitě oznámila:
"Píšu nánu!";)

Tvrdohlavka

29. srpna 2009 v 9:27 | A. |  Tak jde čas...
Vždycky než ráno vyrazíme "do města", Jolanka zavelí Ma-uju a jdeme na věc.
Napudruje mámu, Jolanku, medvěda i motorku.
Pokusí se vyšťouchnout si oko řasenkou a sežere kus rtěnky.
Poté, co se mi hystericky pokoušela vytrhnout z ruky stíny, jsem si dovolila ohradit se: "Ne, Kolouši, to ti nepučim, už jsi mi rozmlátila dvoje!"
"Pučí!!" Opáčilo drahé batole svěřepě a líbezně se usmálo.

Taky máme ledničku, heč!;)
Ne ovšem jen tak ledajakou, ale velice speciální. Píše se na ni fixama, které by měly jít snadno smazat. Povrch je od častého mazání bohužel narušen, tudíž musí nastpupit Mistr Cif. Na to se dá zvyknout.
Kolouš zcela propadl psací vášni a v zápalu boje počmáral i zeď. Nutno podotknout, že neúmyslně (aspoň poprvé) - holt se moc rozmáchla a už to bylo.
Když dílo zkázy zřel otec navrátivší se z rachoty, pravil, že to teda Nenene, že na ledničku se psát nebude.
Jolanka zcela disciplinovaně naslouchala, načež zakňučela: "Tatiiiiš! Píšu?!" A protože je holčička, nezapomněla se správně zavlnit a dostatečně prosebně zatvářit...

Jasně. Stíny na padrť, zeď počmáraná, autorita v háji, ale co - mluví a je spokojená, no ne?;))

Nové hity

19. srpna 2009 v 10:38 | A. |  Báseň pro dnešní den
Míšo, Míšo, Míš,
koukej ať už Píš!

Prší, prší, jen se leje,
Kuká, kuká,
kam koníčky pojedeme,
Kuká,
pojedeme na luka, až kukačka Kukááá!

Poslední kousek je z oblasti pantomimy:
Tiše, tiše, pan učitel píše,
kdo ho vyruší,
dostane za..
...nyní je třeba chytit se pevně oběma rukama uší a pokusit se je kroucením odmontovat od hlavy;)

Slohové cvičení

19. srpna 2009 v 10:31 | A. |  Tak jde čas...
Baén, baén, cáká! Máťa cáká.
Haf, haf - HAM. Čiči - Hopiš!
Hačí...Hamiš, Ňamiš.
Tůtůtůtů, Nánáná, žjůva!
Hajiš, Pššš,pššš.
Cáká, cáká.
Máťa! Bác..
Bábovič!
Tatiš, brmbrrrrrrrrm. Dobů, čáááu!

Tak takhle popsal pondělní výlet Kolouš.

Pro ty, kdo nechápou, nebo se ještě nenaučili mongolsky, doplňuju volný překlad:
Koupali jsme se s Marťou v bazénu. Krmila jsem pejska a pozorovala kočičku, kterak skáče na okno.
U velkého stolu v malé židličce jsem snědla nejdřív svůj oběd, protom mámy polívku a nakonec i Martínkovu porci, neboť prostě nebyl dost rychlý.
Zpívali jsme do mikrofonu a tancovali, což nemělo chybu!
Odpoledne jsem si dala lehký osvěžující spánek a jen co jsem otevřela oči, vrhla jsem se střemhlav na další koupačku.
Marťa mi galantně podával pití, který mi nejdřív padalo na zem omylem, poté již schválně.
Když se zatáhlo, dlouho předlouho jsme si hráli na písku a večer odjeli autem domů za tátou.

No, tak kdo má lepší sloh?;)

Rodiče amatéři

12. srpna 2009 v 9:51 | A. |  Tak jde čas...
Jolanka se zamilovala.
Tentokrát nikoli do nočníku, či některého z potencionálních ženichů, nýbrž do kočárku.

Byli jsme na hřišti. Jakási nebohá holčička si přivezla panenku v malinkatejch golfkách. Mysleli jsme, že je na to ještě malá a že by se jí převažovaly při tlačení, takže nás ani nenapadlo, že by ji mohly zajímat.
Opět jsme se sekli.
Jakmile Kolouš kočár uchvátil, nedal ho z ruky. Jezdila s ním jako divá a když holčička odcházela a museli jsme kočárek vrátit, brečela tak srdceryvně, že i slzičky vytlačila;)

Asi nemusím popisovat, že hned druhý den jsme v hračkářství vybraly naše vlastní Krásné, Nové, Zelené golfky. Radost byla veliká.
Zcela amatérsky jsme vyrazili na hřiště. Jolanka je velká a taky je maminka, takže tlačila ovečku v kočárku, pyšně se rozhlížela a dělala jí Houpiš Houpiš.

Co jsme ovšem nedomysleli, byly ostatní holčičky. Scénář se opakoval, jen role se vyměnily;)
Všechny chtěly JEJÍ kočárek. S JEJÍ ovečkou!
Jolušák dostal několik hystrických záchvatů, dokonce došlo i na pěsti (no, trošku přeháním;)) a držela se kočárku jak klíště, až měla ruku v křeči úplně fialovou...

Na hřišti jsme vydrželi pět minut.
S kočárkem už nikdy!;)

Festivalové naděje

6. srpna 2009 v 9:44 | A. |  Tak jde čas...
Byly jsme u Martínka.
Je větší, má víc vlasů a mluví! Teda, mluví už dlouho, ale pro Kolouše je to dost podstatné kritérium. Nemluvící děti ji berou pouze v případě, že si nechaj sypat písek na hlavu, případně za krk.
Teď se teda asi všichni poperou, aby s náma mohli jít na píseček, ale co by to bylo za článek bez pikantních detailů, že?;)

Děti si vzorně hrály.
Ehm.
Spíš lítali jak blázni, div si hnátky nezpřelámali, pištěli jeden přes druhýho a taky jeden přes druhýho padali jak žoky.
Nicméně nevyžadovali asistenci, tak jsme si uvařily kafe a přeřvávaly je, abysme si taky stihly něco říct.
Po chvíli se ozvalo Koloušovo nadšené Ááá-Hopiš, ááá-hopiš, ááá... Než mi to došlo, tlemila se na mě zhruba z poloviny schodů, za Marťova motivačního pokřikování "Děléééj, poléééz, honééém!"
Jaly jsme se vysvětlovat, že je ještě malá, že neumí chodit po schodech a že by tam teda neměli chodit, načež jsme byly poučeny, že "Jolanka leze jako velký pes". Na to se teda už vážně nedalo nic říct. Významný bod pro ženicha.

Druhým významným bodem se stalo piáno s připojeným mikrofonem. Marťa zuřivě hrál a vřeštěl do mikrofonu, který byl bohužel funkční;) Koloušadlo řvalo i bez mikrofonu a na každé pobídnutí "Dělééj, tancůůůj" se rozvlnila v bocích a hrozivě máchala pěstičkama do "rytmu".

Musím zjistit, kdy mají vystupující tělesa podat přihlášku na další ročník festivalu Mezi ploty. Bohničtí pacienti by byli jistě nadšení. Nota bene, když mezi ně už tou dobou téměř jistě budeme patřit i my - matky nových národních umělců;)






.

Nakupovačka

4. srpna 2009 v 14:51 | A. |  Tak jde čas...
Zvoní zvonek. Kolouš radostně vřeští: "babiš-ka, babiš-ka!"
"Ne, Jolanko, to není babička. To je pán."

"Pán, pán, pán!"
"Tak tady mám pro vás ten balíček."
"Jůůůů"
"Bude to 550 korun."
"..."
"Děkuju"
"Dýýýýk!"
"Mějte se a nashledanou."
"Čáááu!"

...no, tak takhle my nakupujeme;)