Červenec 2009

Recitátorka

30. července 2009 v 20:42 | A. |  Báseň pro dnešní den
Píšu, píšu psaníčko,
tobě milá
Babiš!


Haló, haló, haló,
proč je koček málo?
A tak štěkám jako hrom,
ať je koček
Mihijó!

-išismus

28. července 2009 v 9:37 | A. |  Tak jde čas...
Prázdninujeme jako o život.
Nejdřív hory, pak chaloupka v jižních Čechách.
Koloušovi to očividně svědčí a až na spaní, návrat k nočním mlíčkům a vstávání kolem páté je ve svým živlu.

Začíná mluvit a to tak, že hodně. Neustále nám oznamuje jak venku P.ší, jak jde dělat Cáky, Houpy a jak B.ží (jasně žě běží). Taky má svůj sešit a tužky. Radostně se na ně vrhá a s výkřikem Píšu čmárá nejen na papír:)

Všechny děti mají babičku, my máme Babiše. Na babičky je třeba volat nahlas, takže s patřičným nasazením vyřvává Babiš, Babiš, Babiš, kdykoli se někam vzdálej. Kdo je mamiš a tatiš asi netřeba vysvětlovat.

Aby to dědovi nebylo líto, je z něj od včrejška Dadiš.
A aby toho nebylo málo, dělá Hopiš do bazénu;)

Biják

20. července 2009 v 9:43 | A. |  Tak jde čas...
Tak jsme doma!
Jolanka je spokojená, spí celou noc a nadšeně se přivítala se všema hračkama, který už se nám nevešly do auta a tudíž celý týden truchlily doma.

Pěkně se nám rozkecala. Kromě takových důležitých slov, jako je Hají, Hačí, Dolů, Bác, Bim, Šup a Pic má nový hit.
Biják!
Fakt to říká, aniž bychom jí to učili. Zřejmě se jí to dobře vyslovuje a navíc je to trefný.


Máme totiž novou zábavu - písničky dvou neidentifikovatelných týpků jménem Boowa a Kwala.
Zpívají anglicky a vesele, navíc při tom různě tancujou a taky mají za kamarády spoustu zvířátek, což vášeň naší zoofilky ještě umocňuje.

Toto jsou oni, hrdinové našich dnů!

A dokud nám někdo neřekne, o jaký živočišný druh se jedná, budeme jim holt i nadále říkat Biják!

PS: pokud byste si někdo tento báječný hudební zážitek chtěli prožít na vlastní uši, je to přímo tady:
http://www.boowakwala.com/kids/boowakwala-home.html

O zákeřné přírodě a jiných radostech

16. července 2009 v 20:49 | A. |  Tak jde čas...
Stále jsme na horách.
Vše probíhá naprosto v pohodě, akorát Kolouš přestal chodit.
Začal totiž běhat a to tak, že rychle. Taky se naučila chodit do schodů a v každé sebemenší nestřežené chvilce se nám snaží dokázat, že teda FAKT nepotřebuje držet za ruku.
My jí to sice věříme, ale sichr je sichr.

Jediná negativní věc je vstávání.
To tu dlouho nebylo.
Opět vstáváme před pátou a to vážně není zrovna moje oblíbená dovolenková aktivita.
Je pravda, že doma se taky takhle vzbudí, ale když na kníkání nikdo nereaguje, zase to zalomí.
Tady jsme bohužel všichni v jednom pokoji a tudíž velice brzy zjistila, že když si stoupne, pěkně na nás vidí. Tímpádem na nás místo spaní začne pořvávat. Nechat ji by znamenalo vzbudit celou chatu a to prostě nejde.
V sedm je zákonitě hotová a protivná, takže jezdíme kočárem a Jolanka venku dohání to, co nestihla v noci v postýlce.

Musím říct, že bych tomu nevěřila, ale taková ranní procházka má něco do sebe - všude ticho, louky voněj, nikde ani noha, natož auto, ptáčci řvou...
Dneska jsme potkaly tři zajíce, jednu žábu a dvě srnky - byly tak fascinovaný Kolouším usínacím "pobrukováním" (fakt si brouká, ale zhruba podobně hlasitě jako poplašná siréna;), že se zastavily pár metrů ode mě a fascinovaně zíraly.

Vzhledem k tomu, že jsem se vůbec nevyspala, jsem si najednou nebyla jistá, jestli srnky náááhodou nejsou útočný týpci a nechystaj se mě rozsápat. Vzpomněla jsem si na Menšíka, kterak vykládal o krocení rozdivočelý krávy - chytit za rohy, zkroutit hlavu k nohám a je to. To mě uklidnilo a ujistila jsem sama sebe, že si teda s rozdivočelou srnkou v případě nouze holt poradím.
Jak je vidět, moje nevyspání začíná bejt vážně kritický...

Že srnky nemaj rohy mi totiž došlo až za pár desítek minut;)

Ropušák

15. července 2009 v 21:00 | A. |  Tak jde čas...
Dovolenkujeme jako o život.
Nejvíc Kolouš - lítá jako drak, neustále nám vykládá bajky starého Žida a vtipy, kterým se sama směje tak, až se za břicho popadá...
Hlavně si ale ucpává nos...ne, že by se chtěla zasebevraždit nedostatkem kyslíku, ale hraje si na ropuchu.
Račte vyzkoušet - Jolanka radí tento postup:

1. Palcem a ukazováčkem pravé ruky si stiskněte nos.
2. Pořádně se nadechněte. Pusou, to je jasný, nos máte přece ucpanej.
3. Seč vám hlasivky stačí, začněte hulákat: "Ma-Ba-Ma-Ba-..." a to tak dlouho, dokud vystačíte s dechem.

Tak co? Zní to ropušákovitě, nebo ne?;)

Že by posedlost?

9. července 2009 v 18:37 | A. |  Tak jde čas...
Nočník stále kope první ligu.
Stal se naším nerozlučným kamarádem a nejoblíbenějším místem v bytě. Samozřejmě hned po židličce - ta vede proto, že pokud v ní člověk sedí, vždycky mu přistane v puse jídlo a bez jídla by to nestálo za nic.

Jolanka je nočníkovej maniak. Trůní na něm vydatně v každou denní dobu. Chválíme seč nám síly stačí, neb téměř pokaždé se jí podaří nezanechat ho prázdnej. Párkrát si pro něj i sama došla a oblečená se usadila, takže jsme se do nočníkování obuli s plným nasazením.

Dneska jsme ovšem postoupily zase o kus dál a nočník začal ohrožovat židličku - půl oběda jsme snědly u stolu, druhou půlku...ehm, ehm... tam, no. Ale hlavně že jí chutnalo.
Když musíš, tak musíš a na etiketu se prostě hledět nedá;)

Čteme, čteme, čteme. Jolanka zuřivě tahá jednu knihu za druhou, přičinlivě ukazuje všechny zvířátka (zvukově je doplňuje, samozřejmě - aby mě to náááhodou nepřestalo bavit;), a to včetně pidi-kočičky za komínem.
Když už nočník zavání i na dálku a je jasný, že co bylo třeba vykonat, vykonáno jest, naivně se ptám, jestli teda Hotovo?
Kolouš řve: "Ne, ne, ne," a kdybych to náhodou nechápala, vrtí hlavou, div si ji neukroutí.
Dobře, říkám si, kladný vztah je nutno utužovat, ale už mě bolej záda.
Za pět minut se odvážím zeptat znovu.
Odpor je ještě hlasitější, než prve.

Nebudeme to prodlužovat, nočníkové sedánky trvají dvacet (i více) minut a sundávat ji musím skoro násilím.

Jsem ráda, že se jí to vysedávání líbí, ale nemůže si tam, proboha, ze samý lásky třeba vytlačit hemeroida?;))

Nepoznám vlastní dítě!

6. července 2009 v 21:07 | A. |  Tak jde čas...
Nedá mi to a ještě se vrátím k tomu našemu plavání.
Absolvovali jsme totiž hodinu vodního a hlavně PODvodního focení a natáčení. Modelka si to užívala a potápěla se jak divá.
Já se teda taky snaživě potápěla, plně soustředěná na výraz, abych jí to nekazila.
Ha, ha.
Na společné potopené fotce vypadám jako vyvalená mrtvola v pokročilém stadiu rozkladu. Kolouš je (jak jinak) dokonalé, usmívající se vodnické miminko. Aspoň někdo nám tu fotku zachraňuje, když už to stálo takový nehorázný prachy:))

Byly jsme milé foto-video vyzvednout. Ochotná paní recepční pravila, že na obálkách nejsou jména, ať se teda podívám dovnitř a najdu si tu naší. Zběžně jsem je prohlídla a vrátila jí je, že jsou tam samí kucííí a my jsme holčička. Tak ať se teda ještě jukne, jestli jsme jí někam nezapadly.
To, že na mě zmateně koukala jsem si vykládala jako její pomalejší reakci.
Nakonec se samozřejmě ukázalo, že jesti je některá z nás pomalejší, jsem to já.
Jeden z těch chlapečků v obálkách byl totiž naše Jolanka.

Takže tady ji máte:
(a žádný machrování, teď, když jsem poučená, už ji samozřejmě taky poznávám;))

Kachna svéhlavka

2. července 2009 v 10:45 | A. |  Tak jde čas...
Máme za sebou poslední hodinu plavání. Tu předposlední jsme z techických důvodů museli vynechat, neb naše jinak neblicí dítě se nám rozhodlo ukázat, jak vypadá mlíko s přesnídávkou, když se po použití protřepe.
(není to nic líbivýho a navíc mám neodbytný pocit, že ven ho šlo mnohem víc, než se dostalo dovnitř, což mi hlava nebere;)

Jolanka (jak víme) je kachna non plus ultra. Zároveň ale začíná být svéhlavička a nenechá si jen tak do něčeho kecat. Plavání, kde ji nutím jezdit po zádech, potápět se a skákat jako žába ji najednou přestalo bavit. Což o to, ona by se i potápěla (plavala na zádech, žabákovala atd.), ale jenom když sama chce. A ROZHODNĚ nechce v pondělí v devět ráno, když máme nastoupit na zaplacenou hodinu. Chce lézt na břeh, mlátit nafukovací chobotnici, nebo aspoň všem ostatním ukazovat, že na okně je Veve a ve vodě Mýýý.
(pokud byste čirou náhodou nevěděli, že se jedná o veverku a míč, tak pro úplnost doplňuju:)

Další kurz jsme sice zaplatili, ale uvidíme, jestli budeme chodit i v září. Potrénujeme v létě v bazénu, aquaparku a rybníku a když to nepůjde, tak se nezblázníme.
Umím si totiž představit i líp strávenej čas, než se prát půl hodiny ve vodě s dítětem, řvoucím cosi o Bábě, Dedem a Šášovi;)