Červen 2009

Sociálku na mě!

25. června 2009 v 9:46 | A. |  Tak jde čas...
Někdo nám přehodil duben s červnem a neobtěžoval se s předchozím upozorněním.
Venku zima jako na Sibiři, čtrnáct stupňů, fouká a občas zaprší.
Jolanku to ovšem nezajímá. Jinde než v kočárku spát prostě nebude, takže mi nezbývá nic jiného, než se přizpůsobit a vyrážíme na tůru.
Chvíli vezu spořádané miminko, co si brouká před usnutím a decentně ožužlává klíče.
Brzy ji to ale přestává bavit a kouká, čím zahnat nudu.
A hele, nohy, bezvadná věc!
No a pak už mám smůlu. Naše trdýlko objevilo, že si může sundat fusekle. Svlíkne si je, obě narve do pusy a nohama kope do boudičky.
Několikrát se marně snažím o znovuobutí, ale protože to vyvolává ještě větší nadšení a prostor pro zábavu vzdávám se.
Tvářím se, jako by bylo úplně normální, vozit dítě v mrazech bez fuseklí a ignoruju pohoršeně se tvářící babky.
Kdyby si ten Kolouš nechal aspoň nohy pod dekou, aby to nebylo tak nápadný...
Zřejmě umí číst myšlenky, takže se pořádně odkope, nohy vystrčí ven, deku si dá na hlavu a z nově vzniklého bunkru nadšeně vyřvává:
"Bába? Bába! Chichichi!...Mimi? Pápá, mimi! Píp,pípíp, chichi..."
To asi pro případ, že by si nás někdo nevšiml.
Fajn.
Zvykla jsem si na jiný věci, zvyknu si i na to, že je normální tlačit mluvící kočár s vytrčenýma holýma nohama. Jen doufám, že nepotkáme žádnou úřednici ze sociálky;)

Peru, pereš, pereme...

24. června 2009 v 9:51 | A. |  Tak jde čas...
...a to je dobře.

Nevyprat, nenašla bych ten kartáček na zuby. Taky kelímek, tužku a lžičku.
A já si říkala, co v tý pračce tak bouchá?
Doufám, že si příště vzpomenu a podívám se dovnitř dřív, než ji zapnu. Kolouš totiž očividně trpí nutkavou skrývací potřebou a zastrkávat poklady pod gauč ji už přestalo uspokojovat.
Chápu, pod gaučem nejsou dvířka, který by mohla důležitě přibouchnout a tvářit se, že ztracené předměty nenávratně zmizely v černé díře.

Teď by mě jen zajímalo, jestli to Pupáč pozná, až si tím kartáčkem vyčistí zuby;))

Necíííí!

24. června 2009 v 9:45 | A. |  Tak jde čas...
"Jolanko, pojď, přebalíme se."
"Necííí!"

"Hele, tady máš pití."
"Necííí!"

"Dojíš tu poslední lžičku?"
"Ne, ne, ne! Neci!"

A to jsme se těšili, až přestane bučet, bečet a skučet a začne říkat slova.
Ne že bych přímo čekala, že nám sdělí, jak je Maminka skvělá, ale tohle je trochu rána pod pás.
Co se dá dělat, prostě NECE a basta!;)

Jolanka královnou

18. června 2009 v 10:20 | A. |  Tak jde čas...
Sláva, sláva, dnes máme velké výročí:

Už týden chodí Kolouš dělat E-E na nočníček. Je to velká událost a proto by byla škoda ji opomenout;)
Poté, co se dostatečně občerství raním mlékem, vyběhne z pokojíčku a jdeme na věc. Dneska si milovaný nočník dokonce sama vytáhla a jala se odstrojovat (no,spíš se vztekle snažila urvat si nohavici i s nohou, ale to je detail).
Poté, co se důležitě usadí, jako královna všech nočníků na modrém trůnu, je nezbytné vybalit knihovnu. Jolušák vybírá literatůru a já poslušné bečím, kvičím a recituju. Občas se tvářím soustředěně a předstírám vyměšování, což je někdy celkem prekérka, obzvlášť když si před akcí (ze strachu, že prošvihnu ten pravý okamžik a plína bude do smrti poznamenaná) nestihnu sama odskočit;))

Nejen, že se slavné E-E dostavuje se stále větší jistotou a rychlostí, ale Kolouš už umí i několik básniček, které s radostí doplňuje. Taky líbá Polámanýho maravenečka a "zafouká mu na bolístku, pohladí ho po čele" vždycky, když narazíme na příslušný obrázek.
Tudíž nás společné sr..ní obohacuje nejen po fyzické, ale i po duchovní stránce:))

Když je po všem, důležitě slavný výtvor spláchneme, Jolanka mu udělá Pápá a už se očividně těší, až si to druhý den ráno zopakujeme.
A to já taky!

Přepracovaný Cibulkův seznam...

15. června 2009 v 22:08 | A. |  Tak jde čas...
...aneb Tak pravil Kolouš:

Agent:..........Krycí jméno:

Táta............. Tata
Babička........ Bába
Děda............ Dede
Teta............. Tete
Máma........... Bibi (jo, taky nechápu;)
Gertruda...... Nána
Kráva........... Bůůů
Koza............ Mééé
Ovečka........ taky Mééé (Bééé jsme uměly, už neumíme:)
Husa............ Dada
Kachnička.... Ťuťu;)
Prasátko..... Chrrrr
Koníček....... Hááááááá
Opice........... U-u-u-u
Pejsek......... Hu,Hu
Ptáček......... Pipi
Ťululum........ ťum!
Bunda od tety Milušky....... Jééééééé;)

a Jolanka?..... jasně že Mimi - jak taky jinak?;)

Mateřský plurál

11. června 2009 v 15:59 | A. |  Tak jde čas...
Jééé, vy jste ale vyrostly! A kolik máte zubů??

No, pokud se stíhám sledovat, tak už minimálně dvanáct let nerostu a zubů mám stejně jako většina dopělých lidí. Kolouš narozdíl ode mě roste jako z vody a zubisek má už delší dobu osm (za což jsem mimochodem fakt ráda a doufám, že se jen tak na další nechystá - ty probrečený noci, provázející jejich růst mi vůbec nechyběj;)

Každopádně se výborně bavím, hlavně na pískovišti, kde si hrdé matky sdělují, jak pěkně kakaj (případně jakou barvu mají "jejich" kýžené exkrementy), spinkaj a papaj.
Jasně že nejsem tak natvrdlá, abych nechápala, jak to myslej, ale když si na to člověk dá pozor, dozví se prostě někdy zajímavý věci a to množný číslo dodává oněm informacím teprve ty správný grády.

PS: Dneska jsme kakaly třikrát, heč;)

Televizožroutka

5. června 2009 v 10:25 | A. |  Tak jde čas...
Ještě minulý týden se nás to netýkalo, ale od pondělí si v tom pěkně frčíme.
Ano, ano, Kouzelná školka.
Majda Pizizubka (no fakt, takový úděsný zuby, to se v televizi jen tak nevidí;) a paňáca František.
Objekty Koloušího neutuchajícího a nezměrného obdivu.
Jen co je spatří, je ochotná zapomenout na jídlo a už to je co říct. Co je ale úplně neuvěřitelný - ignoruje i to, že sedím u počítače. Neplazí se po mně, nekňučí...nevšímá si mě! To jsem v jejím bdělém stavu dlouho nezažila (asi tak rok;).

Jakmile se objeví prasátko Pepina, Jolanka nadšeně chrochtá, směje se a výská.
U pohádky o princezně ani nedutá, jen občas se zachichotá, nebo mi něco nadšené ukazuje.
No a když to na závěr Paní Pizizubatá rozjede a zpívá, Kolouš tancuje nefalšovanou lambadu!

Celý to trvá PŮL HODINY. Půl hodiny klidu. Jojo, asi bych měla vařit, uklízet, nebo se jinak politicky angažovat, ale to koneckonců můžu i s Koloušem (akorát to trvá asi tak třikrát delší dobu, ale co už). Takže na to peču, sedím si u internetu a flinkám se.

To jsem neušila, že je to tak snadný, se jí na chvilku zbavit.
Teď si jenom říkám, že to asi nebude úplně jednoduchý udržet se a nezapínat pohádku kdykoli se budu chtít na chvíli zbavit malýho ukňučence...
Když už nic jinýho,aspoň si otestuju svoji pevnou vůli;)