Kolektivní vylučování

21. dubna 2009 v 14:41 | A. |  Tak jde čas...
Je to s podivem, ale chodím na záchod;) V nebezpečně těsné blízkosti jsou schody. Sice jsme ostražití a přidělali jsme k nim báječný vrátka, ale bylo nám to na nic. Kolouš zjistil, že když se do nich přiměřenou silou drcne, vyskočí háček a vrátka jsou v čudu, tudíž pole působnosti volné.

(jo, jo, přidělali jsem na to očko od háčku provázek, ale jsem líná ho zavazovat;)

Zatím funguje metoda ignorace - o schodech se nezmiňuju, nezakazuju je a tímpádem nejsou pro náruživého explorera zajímavé.
Zatím.

Přesto se radši na tom záchodě nezavírám, abych měla přehled. Jen co zasednu, slyším dusot jako by se blížilo stádo tlustších hrochů a během několika vteřin se vyřítí můj věrný stín. Dveře mi zavře a číhá. Já musím prstíčkem škrábat a škemrat: "pomóóóc, pomóóóc, bojim, bojim", což je signál, na který Kolouš briskně zareaguje a dveře milostivě otevře. Křičí při tom "BA" (čti baf) a já kvičím "Díky, díky, óóó statečný zachránče". To ji uspokojí a opět mě zabouchne. Scénku opakujeme v libovolném počtu, v závislosti na tom, jak dlouho na tom hajzlíku potřebuju zrovna vysedávat.

Dneska jsme to obměnily - bodyguard usoudil, že si zaslouží větší odměnu, než pouhé díky a musela jsem ji vzít na klín.
Ehm.
Ehm.

Jestli to takhle půjde dál, bude mi brzy chtít i utírat zadek;)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama