Informovaný nesouhlas

1. března 2009 v 8:19 | A. |  Tak jde čas...
Sedí
u knihovny. Tahá z ní jednu knížku za druhou. Těch olezlejch si ani nevšimne. Nové, čisté, voňavé, a pokud možno Pupáčovy knihy bere jednu po druhé do ruky, otvírá je a vybrané stránky mačká, případně rovnou rve ven. Celou dobu jemným hlásečkem komentuje každý svůj počin: "Ne-ne-ne-ne."

Leze
po koupelně. Tahá svoje počůraný plínky a oblečky z koše se špinavým prádlem. Každý takto vylepšený kousek si narve na hlavu. S dostatečnou pokrývkou hlavy se přemístí ke koši s použitýma plínkama, otevře a zálibně hledí na tu nejpokaděnější plínu na světě. "NE,"zařvu. Kolouš zaskřehotá "ne-ne" a strčí ruku přímo do vyhlédnutého pokladu. Hned ji ale vyndá, zatváří se jako neviňátko a prstíčkem ukazuje na pracím prášku miminko. Nemůžu ji nepochválit. Nemůžu ani zopakovat, že pokaděný plínky nejsou hračka. Riskovala bych, že už mi nikdy neukáže, kde je to mimi. Tomu teda říkám taktika;)

Stojí
v postýlce. Vykoupaná, v sobě čtvrt litru kašičky. Oči jak Číňan, spací pytel zapnutý, plyšáci v pozoru. Jolušák taky. Drží se šprušlí, poskakuje a skanduje "Ne-ne-ne!" Bohužel má pravdu. Rozhodně se nechystá usnout. Ne dřív, než za půl hodiny. A už vůbec ne sama.

Moc dobře rozumí, co znamená NE - přestane sahat na DVD přehrávač, do květináče, na špinavý kolečka od kočáru i na pytel s odpadkama.
Jak vidno, někdy to dokáže i správně použít.
Bohužel, zatím opravdu jen někdy;)


 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama