Únor 2009

Baby Punk

24. února 2009 v 8:52 | A. |  Tak jde čas...
Jolance minulou sobotu vypadla náušnice. Kupodivu ji ve své vášni pro drobečky a cokoli malinkého nesežrala. Nejspíš proto, že si na ní sedla a tímpádem jí neviděla. Náušnici jsme zachránili a odnesli do zlatnictví, aby ji opravili. Naše křehulka ji totiž tím zadkem pěkně zmasakrovala.
Vyzvedly jsme si ji spolu v úterý. Rovnou jsem přinutila zlatnici, aby se jí to pokusila nasadit sama, ale nepodařilo se. Kolouš měl hystrickej záchvat, vůbec nespolupracovala (což nechápu;)) a vřeštěla tak, že ostatní zákazníci prchali hned ve dveřích. Paní zlatnice pravila, že se jí zdá, jako by tam ta dírka nebyla. Volala jsem doktorovi, že přijdem, aby jí to nasadil. Asi si myslel, že jsem se pomátla. Teď zpětně si to myslím taky. Přece jen doktoři mají asi trochu jinu náplň práce, než nasazovat náušnice robátkům, jejichž matky jsou levý jak turecká šavle...
Zkusili jsme to večer doma s Pupáčem. Kolouší ryk byl tentkrát ještě intenzivnější, všichni jsme byli zpocený až na zadku a mně se třásly ruce jak notorikovi ráno bez panáka. Tak jsme to vzdali. V pátek ještě učinil marný pokus děda. Přestože je šikovnej, podařilo se mu milou náušnici docpat do půlky ucha a dál ani ťuk.
Včera jsem vzala Kolouše k doktorovi. Bylo mi už jedno,co si pomyslí, síly naší rodiny se vyčerpaly. Ukázalo se, že na tu pitomou náušnici prostě nemáme. A ejhle - po bližím ohledání pan doktor konstatoval, že dírka zarostla. Za týden. Já mám dírky deset let bez náušnic a v pohodě si je tam ještě nasadím.
Nedá se svítit, čeká nás propíchnutí ucha č.2.
Když si vzpomenu, jak u toho vřeští, mám sto chutí se na to vykašlat. No co, tak bude malá punkerka jen s jednou náušnicí, aspoň nebude vypadat jako ostatní mimina a ušetříme za zlato;)


Šikulína

23. února 2009 v 9:59 | A. |  Tak jde čas...
Nějak se nám rozpovídala. Opakuje slabiky a když má v ruce panenku, říká Nána. Taky "mam-mam". To nesouvisí s mámou, ale s jídlem. Mam-mam je unverzální, funguje i pro pití a kdykoli vidí kelímek s jogurtem, začne vysokým hláskem pištět "mammammam". Děda ji naučil říkat Bůů. V knížce najde krávu, ukáže na ní (no, někdy se trochu sekne a ukáže na prasátko,ale to se počítá;)) a řekne "Hůů". Umí i tátu, jen ve zkrácené verzi. Když telefonujeme, nadšeně vřeští "Tát, tát, tát." Taky když jdeme domů, to ho začne vyvolávat už na chodbě v baráku. Jenom na mě kašle...no, abych jí nekřivdila - včera se na mě podívala a řekla "Bůůů". Jestli bych se neměla urazit:)

Máme za sebou několik probrečených nocí. Daň za šestý zubák. Už vypadá jako králíček, oba přední tesáky jsou venku, tak snad zase bude chvíli klid. S novými zuby přišlo nové hobby. Jídlo. Jakékoli, kdykoli, kdekoli, hlavně když je od někoho z talíře. To zvládne i kousky, nad kterýma jinak děsně ofrňuje. Přece bysme jí takovou radost neodepřeli.

Že by?



Umí si stoupnut. Poprvé se postavila před týdnem. Na koberci o křeslo. Chvíli koukala, co se to děje, pak si kecla na zadek a děsně se tomu smála. A protože je to suverénka, při druhém pokusu se rozhodla, že se nepotřebuje držet. Nakonec ale pochopila, že tak rychle to asi nepůjde a teď pozvolna trénuje. Doma jí to kluže, tak se nenamáhá.

Máme za sebou první noc v odloučení. Jolanka bya v internátě u babičky a u dědy. Zvládli to všichni tři výborně. Já docela taky, i když jsem měla výčitky, že je ještě malinká a že jí odstrkuju. Nakonec jsem si odstrčená připadala akorát já - když jsme si ji přišli vyzvednout, k tátovi nechtěla vůbec a u mě brečela. Píšu si a jednu jí to vrátim!;)

Pětizubka

12. února 2009 v 14:18 | A. |  Tak jde čas...
Tak máme další zubák. Pátý v pořadí. Tentokrát nahoře a až úplně vyleze, bude to nejspíš vypadat vtipně. Už aby to bylo. Přes den v pohodě, ale už dvě noci se Kolouš budí skoro každou hodinu a řve bolestí, což není moc velká sranda. V mezičase ovšem těma zubama skřípe, a to tak že dost. Za chvíli bude směle konkurovat dědovi, a to je na skřípání fakt odborník;)
Zuby je třeba brousit. naše dítě je brusič-profesionál, ohlodává všechno, včetně nohy od židle. Taky knížky a ovladače. Mobil už jí nedáváme, tak dostala svůj vlastní. Ten kupodivu nežere, asi nevysílá ty správný hlodací vlny.

Leze jako divá. Na podlaze po zadku, na koberci po čtyřech. Když zaleze pod židli, umí hezky vycouvat a ani se nepraští do hlavy. Hlavě by to asi ani nevadilo, protože jinak je schopná nabourat téměř do čehokoli, nejradši do zrcadla. Jsou to fakt pecky, ale nejspíš je gumová, protože to klidně několikrát zopakuje a ještě se tomu směje.

Umí udělat paci-paci. Vietnamský. Kdo si u nich někdy něco koupil, ví, že kvalita je značně kolísavá. Jolančino paci-paci je vietnamsky kvalitní - dá ruce před sebe dlaněma dolů a začne s nima plácat. Při tom se příslušně vítězoslavně rozhlíží a radostně poskakuje;)

Pupáč vynalezl nový styl uspávání. Sednou si do křesla a pustěj si muziku. Máme bezva CD s dětskými písněmi, který nazpívaly buď hodně malý děti, nebo sbor kastrátů. Kvičej strašně vysokými hlásky, ale jsem jediná, koho to irituje. Zbytek rodiny si v tom libuje - tatík zpívá, Kolouš si mu položí hlavičku na rameno, poslouchá, poslouchá, až vytuhne. Už jenom to přitulení je u našeho nekontaktního děťátka zaznamenáníhodným počinem. Usnutí jinde než v drkotajícím kočáru je, bez přehánění, zázrak. Včera jsem to zkusila. Jen co jsem zapěla, Jolušák dostal skákací amok. Hopsala po mně jak divá. O nějakým položení hlavičky kamkoli jsem si mohla nechat jenom zdát. Nakonec dostala hysterák a vřeštěla jak prokopnutá tak dlouho, dokud jsem skřehotající zmeťoury nevypnula. Takže mám zase smůlu, žádný tulení nebude...že by to bylo mým libým zpěvem??;)



Výkaz zisků a ztrát

2. února 2009 v 8:53 | A. |  Tak jde čas...
Víkend za námi, je čas spočítat raněné a padlé.
Nepřežilo jen pár časopisů, těžké ztráty zaznamenal Pupáčův mobil.
Kolouš v sobotu ukousl nulu a v neděli hvězdičku. S nulou to ještě byla relativně sranda. Hvězdička je ovšem tlačítko rohové, tudíž má ostré hrany a nevim nevim, jak by se to líbilo pidižaludečku a pidistřívečkám...naštěstí jsem jí ji vyhmátla ze chřtánu dřív, než bylo pozdě.
Jolušáka to i tak naštvalo. Chudinka, takovou dobrotu si uhlodá a zlí rodiče jí to hned seberou:)

A aby byl záznam kompletní:
  • když dítě vytáhne plechový pekáč ze skříňky a třískne s ním o dlažbu, začně brečet (to dítě, ne pekáč, i když ten taky dělá strašnej kravál)
  • od dveři ke knihovně se dá doprdelit za dvě a půl vteřiny, a to i s křupkou v ruce
  • přestože babička dodnes neví, kam se strká cédéčko (promiň;)) batole tajnou přihrádku u přehrávače objeví na první pohled a na první dotek ji manuálně otevře...snad ještě někdy půjde zavřít
  • nejvtipnější zvíře nasvětě je kohout, který kokrhá jako mutující máma
  • Rýma je svinstvo. I když je malá.
  • jásat nad šikovností dítěte, které si otevře šoupací obrdveře je předčasné - dokáže je i zavřít a přivřít si prsty
A zlatý hřeb na závěr:
Trochu se to bojim napsat, ale už čtyři dny nevstáváme ve čtyři. Dokonce ani v půl pátý. My totiž nevstáváme před pátou a dneska dokonce až v pěttřicetšesthuráhuráhurá!! Kdyby mi před rokem někdo řekl, že z toho budu mít takovou radost, začala bych se strachovat o jeho duševní zdraví. Bohužel už to tak bude. Hlavně potichu, ať to nezakřiknem!