Proč blog a ne třeba háčkování?

8. ledna 2009 v 10:06 | A. |  Tak jde čas...

Jak asi víte, uběhlo již drahně (téměř osm) měsíců od chvíle, kdy jsme si domů přivezli naší zlatoustříbrnoubronzovoubramborovou Jolanku. Roste jako blázen a umí čím dál tím víc věcí. S jejími přibývajícími schopnostmi se ty moje zužují a moje mozkové buňky pomalu, leč znatelně hynou. To je první a nejhlavnější důvod, proč vznikl tento blog.
Takže abychom se někam dostali a nemlátili prázdnou slámu, tady je několik náhodně vygenerovaných odpovědí na výše položenou otázku:

1. Jolanka dělá každým dnem víc a víc pokroků. Jedná se o pokroky zásadní, tudíž zaznamenáníhodné.

2. Už delší dobu vstáváme ve čtyři hodiny ráno a protože s námi tuto Koloušovu ušlechtilou zálibu nikdo nesdílí, musím se nějak zabavit do doby, kdy procitnou i ostatní smrtelníci.

3. Včera jsem svému drahému muži něco děsně důležitýho vykládala. Zhruba v půlce mého monologu uchopil mobil, vytočil číslo a jal se telefonovat. Zdůvodnil to tím, že jsem se odmlčela na víc než půl minuty a tudíž si řekl, že jsem asi skončila. Morální poučení: když celý den jen mňoukám, chrochtám, zpívám a dělám"jéjé", těžko se mi pak hledají slova s konkrétním významem. Jen jsem netušila, že to hledání mi trvá i 40 vteřin a s takovou by se se mnou asi brzy nikdo nechtěl bavit (už to úplně vidím, jak jednu větu plodím třeba pět minut a druhou už nikdo radši ani nechce slyšet…). Chci tím říct, že občasné provětrání mé slovní zásobě udělá jedině dobře.

4. Jolanka už od miminka nesnese být sama. Právě se nacházíme ve fázi, kdy sedí (!) sama (!) na zemi a hraje si, což je obrovskej posun a změna k lepšímu, hlavně pro mou krční páteř, zádové svaly a ochabující paže;) Nicméně neustále vyžaduje společnost a já špatně snáším, když řve…nebudu to okecávat, většinu dne prostě sedím na té zemi u ní. Koukání do počítače je jedna z mála činností (kromě telefonování a listování časopisem), které se v těchto polních podmínkách lze věnovat. Cokoli vyžadujícího větší dávku pozornosti se neosvědčilo.

5. Pravděpodobně jsem grafoman.
Pozn.: tenhle bod mě napadl až teď, když jsem se podívala na začátek stránky a porovnala jsem objem věcných sdělení s objemem popsaného místa…skóre teda na pováženou;)

6. Ne se všemi se vídám tak často, jak bych chtěla a když už se konečně vidíme, zapomenu všechno, co bych chtěla říct - ne že bych takhle nezapomněla, ale pokud sem občas mrknete, budete v obraze, aniž bych se musela spoléhat na svoji chabou paměť.

7. poslední a nejzásadnější důvod, proč jsem se rozhodla psát tenhle blog - chvíle napětí - neumim totiž háčkovat;))

A.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Leri Leri | Web | 9. ledna 2009 v 5:06 | Reagovat

Jak vydím, tak si to s ní užíváš=D

2 Jíťa Jíťa | E-mail | 11. ledna 2009 v 22:39 | Reagovat

Paráda - nádherná rozšířená verze popisků na rajčeti :-) Už se nemůžu dočkat dalších příspěvků ;-) ...

3 sarka sarka | E-mail | 12. ledna 2009 v 8:32 | Reagovat

Super konečně plnohodnotná a vtipná(né že by traktůrek Honzík byl špatnej) četba těším se na další příspěvky.

4 A. A. | E-mail | 12. ledna 2009 v 10:00 | Reagovat

Jiti, díky, rajče už mi bylo malý;))

A Šárko - pořiďte si třetí, nebudeš mít čas číst ani toho Traktůrka - ještě ráda ho se mnou vyměníš za Ovoce a tu novou Zeleninu (co jsem si ještě nekoupila;))

A.

5 sarka sarka | E-mail | 14. ledna 2009 v 21:14 | Reagovat

Děkuju za radu, ale dvě zatím bohatě stačej (myslím že alespoň na 10-15 let). Ke čtení o traktůrku či mašinkách(Honzík má v oblibě dopravní prostředky) musím ještě oblékat barbíny a hrát si s poníkama a na víc už fakt nemám. PS:Koukej psát často!!!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama